Jaroslav Vávra

Jaroslav Vávra, 14. listopadu 1895, Praha – 15. srpna 1960, Praha, český herec Jaroslav Vávra se narodil 14. listopadu 1895 v Praze do mlynářské rodiny Karla Vávry (1852–1897) a Marie, rozené Fauknerové (1863–1944). Pocházel z významné herecko-mlynářské rodiny Vávrů, jejíž členové měli silné vazby k českému divadlu a filmu. Jeho strýcové Antonín (1847–1932) a Jan (1861–1932) působili v Národním divadle. Divadlo hráli také jeho bratr Karel (1884–1931), bratranci Hilbert (1888–1950) a Miloš (1894–1964), a také synovec Bohumil (1916–2007). Jeho děd Jan Nepomuk Vávra (1820–1883) měl bratra Vincenta (Čenka) Vávru (1828–1873), který se stal vinohradským starostou. Jaroslav vystudoval farmacii a získal titul PhMr., ale proslavil se hlavně jako herec. Divadelní kariéra U svého jmenovce a herce Karla Vávry (1884 až 1931) se soukromě zdokonaloval v činoherním herectví. Zprvu hostoval v pražském Švandově divadle (1919–1921) a jako profesionál už zůstal pražskému obecenstvu věrný. Prošel nuselským Tylovým divadlem (1921–1924), Divadlem Komedia (1924–1927), Akropolisem na Žižkově (1928–1929) a taktéž významným Divadlem na Vinohradech, kde působil jako externí herec (1929–1934) a nakonec jako řádný člen (1934–1950). Z této scény odešel poté, kdy byla v říjnu 1950 přidělena Československé lidové armádě, přejmenována na Divadlo československé armády a ubírala se militaristickým směrem pro armádní publikum. Svoji divadelní kariéru zakončil jako člen Městských divadel pražských (1950–1960), kde vystupoval až do své smrti. Jaroslav Vávra účinkoval v českém i světovém repertoáru, a to jak klasickém, tak i moderním. Do rolí jej obsazovali významní čeští režiséři, například Jiří Frejka, Antonín Rýdl, Jára Sedláček a další. Uplatnil se ve výrazných a náročných psychologicky prokreslených charakterních kreacích. Získal příležitosti v českém i světovém klasickém a moderním repertoáru významných českých režisérů. Na svém kontě má několik desítek divadelních rolí, ale film mu nabídl pouze pět filmových postav, většinou středního charakteru. Filmová kariéra Na svém kontě má několik desítek divadelních rolí, ale ve filmu ztvárnil jen pět filmových postav, většinou středního charakteru. V prvním filmu se objevil již roku 1920, kdy hrál v melodramatu Magdalena režiséra Vladimíra Majera. Dále do filmu obsadil Ferry Majerovou, Jaroslava Vojtu, Karla Lamače, Sašu Dobrovolnou, Theodora Pištěka, Františka Rolanda a Betty Kysilkovou. Snímek vycházel ze stejnojmenného románu Josefa Svatopluka Machara. Roku 1926 Vávra účinkoval nejprve v komedii Vladimíra Slavínského Na letním bytě, natočeném podle divadelní hry Josefa Štolby. Ve filmu dále hráli Eman Fiala, Antonie Nedošinská, Marie Grossová nebo Jindra Hermanová. Druhou roli, syna statkáře Sýkory, ztvárnil téhož roku v komedii Rudolfa Měšťáka Svéhlavička, vycházející ze stejnojmenného románu Emmy von Rhoden, přeloženého Eliškou Krásnohorskou. Zde se dále objevili Karel Jičínský, Marie Kalmarová, Josef Rovenský a Darja Hajská. Roku 1928 natočil poslední němý film Životem vedla je láska v režii Josefa Rovenského. V tomto melodramatu hrál prvního rekruta. Ve zvukovém filmu hrál pouze jednou a šlo o drama Soud Boží režiséra Jiřího Slavíčka, kde ztvárnil oddávajícího kněze. V tomto snímku z roku 1938, natočeném podle divadelní hry Bártova pomsta Jiřího Hory, se dále objevili František Kreuzmann, Světla Svozilová, Věra Gabrielová, Otomar Korbelář, Vladimír Šmeral, Ella Nollová, Marie Hálová, František Kovářík, Václav Trégl, Jaroslav Marvan, Josef Waltner, Miloš Nedbal, Antonín Kandert, Fráňa Vajner, Ferdinand Kohout, František Kratina, Antonín Volný nebo Gabriel Hart. Zbylých dvacet dva let už ve filmu Jaroslav Vávra nehrál. Výjimečně spolupracoval rovněž s rozhlasem a televizí. Na kulturní scéně pracoval též jeho jmenovec Jaroslav Raimund Vávra (1902–1991), spisovatel, žurnalista, prozaik, reportér, kulturní historik, autor původních námětů (Podvod s Rubensem z roku 1940 a Posel úsvitu Václava Kršky 1950) a scenárista (Krakatit 1948). Snímky Podvod s Rubensem (1940) a Krakatit (1948) režíroval jeho bratr, slavný a významný český filmový režisér, scenárista a pedagog Otakar Vávra (*1911). Jaroslav Vávra spolupracoval rovněž s rozhlasem a televizí. Na Vinohradech bydlel v Šubertově ulici 4, čp. 1353, tedy hned naproti Vinohradskému divadlu, od roku 1913 až do své smrti. Zemřel dne 15. srpna 1960 v Praze a jeho ostatky spočívají v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.