Stanislav Párnický

Stanislav Párnický, 11. dubna 1945, Piešťany, Československo – 31. března 2023, Bratislava, Slovensko, režisér, scenárista a pedagog. Stanislav Párnický se narodil 11. dubna 1945 v Piešťanech. V roce 1967 absolvoval studium divadelní režie na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Již během studia zaujal divadelními inscenacemi Tiger a Stenotypisti, To je tá Finta nebo Kráľ Ubu, které získaly ocenění na zahraničních festivalech. Po krátkém působení v Divadle SNP v Martině (dnes Slovenské komorné divadlo) se přesunul do Slovenské televize, kde se stal významným televizním režisérem. Od poloviny 70. let patřil mezi nejvýraznější osobnosti televizní tvorby na Slovensku. Jeho televizní projekty jako Straty a nálezy (1975), Americká tragédia (1976), Chlapec z majera (1980), Najatý klaun (1980), Zbožňovaná (1980), Cukor (1982), Hĺbkový rekord (1985) či O mužoch, ženách a deťoch (1986) vzbudily nejen zájem publika, ale získaly i uznání kritiky a ocenění na mnoha festivalech. Charakteristickými rysy tvorby Stanislava Párnického se stal nadrealizmus a magický realizmus. Pracoval s mnoha slovenskými literáty a je považován za jednoho z nejinovativnějších televizních tvůrců na Slovensku. V roce 1985 přešel do filmových ateliérů Koliba v Bratislavě, kde natočil svůj první celovečerný film Kára plná bolesti (A Cart Full of Pain). Upozornil na sebe touto psychologickou drámou, dějově situovanou do prostředí slovenské vesnice v době druhé světové války. Dalším jeho úspěšným filmem byla drama Južná pošta (The Southern Mail, 1987), za kterou v roce 1988 získal Zvláštní cenu Filmového festivalu pracujících. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří také pokračování filmu Štefana Uhra s názvem ...kone na betóne (...Horses on Concrete, 1995). Párnický byl významným slovenským režisérem a pedagogem. V roce 1971 ukončil studium režie na Divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě. V 70. a 80. letech minulého století patřil k významným režisérům televizní tvorby na Slovensku. Od roku 1985 se věnoval slovenské tvorbě na Kolibě, kde vznikly snímky Kára plná bolesti, Južná pošta, Šípová Ruženka či ...kone na betóne. Pedagogicky působil na Vysoké škole múzických umění. Stanislav Párnický se podílel také na vzniku Filmovej a televíznej fakulty VŠMU v Bratislavě. Po roce 1989 se stal zakládajícím členem této fakulty a pedagogicky působil v Ateliéru filmové a televizní režie. Z prvního manželství měl dceru Lucii a syna Stana. Jeho bývalou manželkou byla známá herečka Zdena Studenková, se kterou byl ženatý 14 let. Seznámili se během natáčení televizního filmu Zbožňovaná (1980). Během manželství se jim narodila dcera Simona. V pozdějším období Párnický natáčel filmové portréty pro televizní cyklus Tucet. V roce 2010 spolupracoval na televizním seriálu Nesmrteľní, v roce 2011 natočil televizní filmy Dušičky seniorov a Čerešňový chlapec, v roce 2013 televizní seriál Kolonáda a v roce 2016 televizní pohádku Zázračný nos. Režisérsky se ujal také například seriálu Ordinácia v ružovej záhrade (2007). V roce 2017 obdržel Cenu ministra kultury Slovenské republiky za dlouhodobý mimořádně významný režijní přínos v oblasti audiovize prostřednictvím velkého počtu úspěšných děl hrané filmové a televizní tvorby a za dlouholeté pedagogické působení. Při příležitosti 70. výročí založení VŠMU si převzal v roce 2019 Pamětní medaili za výjimečnou pedagogickou a uměleckou činnost a za významný přínos v rozvoji VŠMU. V roce 2023 dostal in memoriam cenu Slnko v sieti za výjimečný přínos slovenské audiovizuální kultuře. Stanislav Párnický zemřel v Bratislavě 31. března 2023 ve věku 77 let.