Miroslav Vrba

Miroslav Vrba (17. 12. 1931, Praha – 27. 6. 2011, Praha) – český herec. Svou divadelní dráhu zahájil v Severočeském divadle Liberec – scéna Nový Bor (1949–1950). Během své kariéry vystřídal řadu divadelních scén: Městské oblastní divadlo Varnsdorf (1959–1960), Krajské divadlo Teplice (1960–1962), Západočeské divadlo Klatovy (1962–1963), Umělecký soubor ministerstva vnitra Praha (1965–1966), Divadlo dětí Plzeň (1968–1972), Severomoravské divadlo Šumperk (1973–1983), Krajské divadlo Příbram (od roku 1984), Západočeské divadlo Cheb (1988–1989) a činoherní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci (1989–1996). Ve filmovém světě debutoval až ve zralém věku. Jeho první výraznější rolí byla postava manžela Kohoutka, otce učitelky Boženky (Jarmila Urbišová) v černé komedii Katapult (1983) režiséra Jaromila Jireše podle románu Vladimíra Párala. Film pojednává o mladém inženýrovi Jacku Joštovi (Jiří Bartoška), který se snaží uniknout ze stereotypu všedního dne navazováním vztahů s různými ženami. Scénář k tomuto filmu byl původně předložen na Barrandově již v roce 1970, ale byl zamítnut jako "amorální produkt nám cizího myšlení". Po delší odmlce se Miroslav Vrba objevil v roce 2007 v dramatu Karla Žaluda Všichni do jednoho, kde ztvárnil roli Bautnera, bývalého vězně z uranových dolů. Film zachycuje šest účastníků podivné reality show, kteří jsou zavřeni ve sklepní místnosti a musí spolu vydržet nejméně měsíc ve stísněných podmínkách. V závěru své herecké kariéry se objevil v několika menších rolích – jako bezdomovec a jako postava jménem Fikejz v kriminálním thrilleru Kajínek (2010) režiséra Petra Jákla, inspirovaném skutečným příběhem Jiřího Kajínka. Na televizní obrazovce se Miroslav Vrba představil v seriálu Prima sezona (1994). Kromě herectví se věnoval i divadelní režii. I po odchodu do penze nadále hostoval v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde účinkoval například v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy (2006), a v pražském divadle Neklid (2007). Během své dlouhé divadelní kariéry ztvárnil řadu významných rolí v inscenacích jako Ostře sledované vlaky či Obsluhoval jsem anglického krále.