Kamila Moučková, rozená Nová, 8. dubna 1928 Jihlava – 24. listopadu 2020 Praha, byla česká rozhlasová a televizní hlasatelka, moderátorka, recitátorka a příležitostná herečka. Dětství a počátky kariéry Kamila Moučková pocházela z politicky angažované rodiny. Její otec Vilém Nový byl novinář a politik, pozdější člen ÚV KSČ. Během Protektorátu Čechy a Morava vyrůstala bez rodičů, neboť otec odešel do exilu do Velké Británie, kde působil jako hlasatel v české sekci BBC, a matka byla vězněna v koncentračním táboře. Od roku 1942 žila u příbuzných v Polné, kde se zapojila do kulturního života – hrála s místními ochotníky divadlo, zpívala v pěveckém sboru a sportovala. Po válce vystudovala Státní československé reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Divadelní a filmová kariéra Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Ačkoliv její hlavní profesí bylo hlasatelství, zanechala v české kinematografii několik výrazných stop. Hrála ve filmech Zvony v rákosu (1950), Slovo dělá ženu (1952), Tereza (1961), Délka polibku devadesát (1965) a Dva tygři (1966). V těchto snímcích prokázala svůj herecký talent, který získala během působení v oblastních divadlech. Televizní a rozhlasová kariéra Sedm let (1949–1956) pracovala jako programová hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první moderátorkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. „Ve studiu mi doslova naskákali za záda. Jirka Průcha tenkrát švenkoval kamerou, aby bylo vidět, že za mnou stojí ozbrojení ruští vojáčci, kteří mě v podstatě vyvedli ven," vzpomínala na srpnové vysílání. Poté, co vojáci zastavili vysílání ze sídla televize ve Vladislavově ulici, pokračovala Moučková v komentování z provizorního studia ve sklepě hloubětínské Tesly. Období normalizace a návrat na obrazovky 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla či jako uklízečka, prodavačka a servírka. Dvě desítky let myla podlahy či lepila pytlíky, ale odvaha ji neopustila. Jako jedna z prvních například podepsala Chartu 77. Před kameru a za rozhlasový mikrofon se mohla vrátit až po revoluci. Moderovala například televizní cestovatelský pořad Objektiv a působila jako zprávařka v pražské Svobodné Evropě. Návrat k filmové tvorbě Po dlouhé odmlce se Kamila Moučková v pozdějším věku vrátila i k filmové tvorbě. V posledních letech si střihla roli babičky v Bestiáři (2007) režisérky Ireny Pavláskové a kamarádky Kamily v nostalgickém snímku Pamětnice (2009). O tom, že stále natáčí, svědčila i její účast v komedii Školní výlet (2012). Tyto filmy, zejména Pamětnice a Školní výlet, byly koncipovány jako pocta starší herecké generaci a daly prostor legendám českého filmu a televize. Kamila Moučková byla za svůj přínos české kultuře a statečné občanské postoje mnohokrát oceněna. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. V roce 2013 dostala Cenu Arnošta Lustiga za udržení a rozvoj hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. „Myslíme si, že naše společnost měla Kamile Moučkové splatit již dávno dluh za to, co pro nás udělala," řekl tehdy kardiochirurg Jan Pirk. V témže roce vyznamenal Kamilu Moučkovou i prezident Miloš Zeman, a to medailí Za zásluhy.