Josef Kozák

Josef Kozák, narozen 31. března 1898 v Blšanech u Žatce, zemřel 31. prosince 1965 v Praze, byl český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky a kariéra Josef Kozák pocházel z rodiny cestáře a byl jedním z dvanácti dětí. Svou hereckou dráhu zahájil ve dvaceti letech jako nadšený ochotník. V letech 1918–1923 získával první herecké zkušenosti u kočovných divadelních souborů pod vedením ředitelů A. Maška, Václava Choděry, Jaroslava Faltyse, V. Stehlíka a Rudolfa Lince. Profesionální divadelní kariéru zahájil v roce 1923 v Košicích, kde působil do roku 1926. Následně přešel do českobudějovického Jihočeského národního divadla (1926–1929), poté do Českého divadla v Olomouci (1929–1931) a bratislavského Slovenského národního divadla (1931–1933). Svou divadelní kariéru završil v Praze, kde s E. F. Burianem zakládal legendární D 34 (1933–1941). Po jeho uzavření nacisty přešel do Divadla na Vinohradech (1941–1945). Po válce obnovil spolupráci s Burianem v D 46 (1945–1950). Po krátkém působení ve zlínském Městském oblastním divadle (1950–1953) se vrátil do Prahy a D 34 (1953–1960), kde setrval až do Burianovy smrti. Filmová kariéra S filmem přišel Josef Kozák do styku až po své padesátce díky E. F. Burianovi, když se v jeho snímku Chceme žít (1949) objevil jako zedník s fajfkou. Ve stejném roce ztvárnil také chalupníka Hromádku v dramatu Žízeň režiséra Václava Kubáska. V 50. letech se objevil jako dělník Efler ve Weissově dramatu Vstanou noví bojovníci (1950) a jako zedník Václav Severa v Přiznání (1950) Jiřího Lehovce. Zahrál si také Pánka ve Fričově Pasti (1950) a lékaře na přednášce v dalším Fričově dramatu Tajemství krve (1953). Vrchol filmové tvorby Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří postava Frýdeckého v oceňovaném psychologickém dramatu Vlčí jáma (1957) režiséra Jiřího Weisse, které získalo na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. V dalším Weissově filmu Romeo, Julie a tma (1959), odehrávajícím se v období heydrichiády, ztvárnil menší, ale významnou roli. V roce 1960 se objevil hned v několika filmech – jako starý soused v Krejčíkově válečném dramatu Vyšší princip, jako listonoš Pepíček v Hanibalově a Skalského snímku Všude žijí lidé, jako Karel Kopáček v Brynychově Smyku a jako svatebčan v Hubáčkově Černé sobotě. Dále hrál družstevníka Vymětala v Novákových Žalobnících (1960). Pozdní tvorba a odkaz V 60. letech pokračoval v natáčení menších rolí, které však byly charakteristické svým osobitým projevem. Kozák byl charakterním hercem, který ke svým postavám nejlépe využil svůj (pod Burianovým vedením vytříbený) hlasový projev, menší postavu a kulatý obličej s ostrými rysy. Tyto fyzické předpoklady ho předurčovaly převážně pro kreace prostých a obyčejných lidí, později hlavně starců a dědečků. Jeho úplně poslední filmovou rolí se stal oddávající pastor v Zemanově hudební parodické komedii Fantom Morrisvillu (1966), která měla premiéru až po jeho smrti, 15. července 1966. Josef Kozák spolupracoval také s televizí (Modrý autobus) a s rozhlasem (Znělky, Lazebník sevillský, Zpěvy sladké Francie, Lidová suita). Za svou uměleckou činnost obdržel jako jeden z prvních českých herců Řád práce. Během své filmové kariéry vytvořil necelých třicet menších a epizodních filmových rolí, které však byly často součástí umělecky náročných a dnes ceněných snímků české kinematografie.