Zdeněk Otto Braunschläger se narodil 30. ledna 1932 v Boskovicích. Dětství prožil v Třebíči, kam se rodina přestěhovala během jeho raných let. Jeho rodiče byli podnikatelé, což ovlivnilo jeho výchovu a pohled na svět. V Třebíči navštěvoval Obchodní akademii Dr. Albína Bráfa, kde získal základní vzdělání. Již v mládí se začal zajímat o divadlo a pod vedením třebíčského režiséra Josefa Gerži se zapojil do místních divadelních aktivit.

Studium na JAMU a první angažmá

Po absolvování obchodní akademie se rozhodl pro studium herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU), kterou úspěšně dokončil v roce 1955. Jeho první profesionální angažmá bylo v Divadle bratří Mrštíků v Brně, kde působil v letech 1955 až 1960. Během tohoto období se vyprofiloval jako talentovaný herec s širokým hereckým rejstříkem.

Přesun do Prahy a působení v Semaforu

V roce 1960 se přestěhoval do Prahy, kde nastoupil do nově vzniklého divadla Semafor. Zde se podílel na prvním představení "Člověk z půdy" po boku Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka a Karla Štědrého. Jeho působení v Semaforu trvalo do roku 1962 a přineslo mu cenné zkušenosti v oblasti hudebního divadla a kabaretu.

Další divadelní angažmá

Po odchodu ze Semaforu působil v experimentálním zájezdovém souboru Maringotka (1964–1965) a následně v Československém souboru písní a tanců (1965–1971). V letech 1971 až 1973 byl členem Činoherního klubu, kde se podílel na řadě významných inscenací a spolupracoval s předními režiséry té doby.

Filmová a televizní kariéra

Zdeněk Braunschläger debutoval ve filmu "Větrná hora" (1955) režiséra Jiřího Sequense. V následujících letech se objevil v řadě filmů a televizních inscenací, často v menších rolích. Mezi jeho významnější filmové role patří účinkování ve snímcích "Což takhle dát si špenát" (1977) a "Signum laudis" (1980). V roce 1978 se podílel na scénáři k filmu "Město mé naděje".

Emigrace a působení v zahraničí

V roce 1980 emigroval se svým synem do Spolkové republiky Německo. Zpočátku se živil různými příležitostnými pracemi, mimo jiné i úklidem. Postupně navázal spolupráci s rádiem Svobodná Evropa, kde četl díla zakázaných českých autorů. Po roce 1989 začal opět navštěvovat Československo a později Českou republiku.

Návrat do vlasti a závěr života

Po sametové revoluci se vrátil do Prahy, kde pokračoval v herecké a scenáristické činnosti. V roce 2010 se objevil ve filmu "Habermannův mlýn" v roli faráře Kellera. Zemřel 17. ledna 2018 v Praze ve věku 85 let.