Zdeněk Hradilák

Zdeněk Hradilák, 13. 8. 1938, Ostrava-Zábřeh, Československo – 23. 1. 1988, Praha, Československo, herec Umělecké začátky Zdeněk Hradilák se narodil 13. srpna 1938 v ostravském Zábřehu. Původně se chtěl stát filmařem, a proto v letech 1953–1957 absolvoval Vyšší filmovou školu v Čimelicích. Po vojenské prezenční službě se však rozhodl pro hereckou kariéru. Jako herec začínal ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–1964). Poté postupně působil ve zlínském Divadle pracujících Gottwaldov (1964–1970 a 1972–1980) a v ostravském Státním divadle (1970–1972), kde hostoval i během angažmá ve Zlíně. Svou kariéru zakončil v Městských divadlech pražských (1980–1988), kde působil až do své předčasné smrti. Na začátku 80. let hostoval také v Národním divadle v Praze jako Hrabě z Kentu v Shakespearově Králi Learovi. Filmová kariéra V českém filmu Zdeněk Hradilák debutoval na konci 60. let ve třiceti letech jako strážmistr VB v dětském filmu Žirafa v okně (1968) režiséra Radima Cvrčka. Téhož roku se objevil také jako muž s vázou v dramatu Ucho (1970) režiséra Karla Kachyni, které nebylo v roce 1969 schváleno do distribuce a premiéru si odbylo až po Hradilákově smrti v lednu 1990. Během normalizace se na filmovém plátně objevoval nepravidelně, což souviselo s jeho mimopražským divadelním angažmá. Po šestileté přestávce se představil ve své první titulní úloze ředitele Stavoprojektu Františka Kabáta v psychologickém dramatu Běž, ať ti neuteče (1976) režiséra Stanislava Strnada. V tomto filmu ztvárnil dělnického ředitele, který se musí vyrovnávat s osobními problémy. V 70. letech si zahrál ještě menší role, například švagra tajemníka poslaneckého klubu Komorouse (Vladimír Menšík) Josefa ve Steklého agitce Skandál v Gri-Gri baru (1978) a otce Hadraby ve filmu Chlapi přece nepláčou (1979) režiséra Josefa Pinkavy. V roce 1981 ztvárnil významnou roli Emila Arthura Longena v životopisném dramatu Každému jeho nebe režiséra Karla Steklého. Film líčí životní osudy Xeny Longenové (Jaroslava Obermaierová), kabaretní a divadelní herečky, která ukončila svůj život sebevraždou především kvůli disharmonickému soužití s bouřliváckým dramatikem, hercem a malířem Emilem Arturem Longenem. Televizní tvorba Zdeněk Hradilák se výrazně prosadil v televizní tvorbě, kde získal oblibu především jako Tonek Poštulka v seriálu Kamenný řád (1975). V této rodinné sáze ztvárnil přímého a čestného hospodáře, který si teprve na prahu středního věku a po mnohých zklamáních buduje rodinu a pevné zázemí na gruntě. Tato role se stala jeho nejpopulárnější a nejvíce se zapsal do povědomí diváků právě díky ní. Účinkoval také v dalších televizních projektech jako Javorová fujarka, Haldy, Strom vědění dobrého, Člověk odjinud, Tybys, Lovec, Postel s nebesy nebo Smrt krále Václava IV. Objevil se i v seriálu Malý pitaval z velkého města. Kromě toho se věnoval také dabingu, kde propůjčil svůj hlas postavám ve filmech jako Francouzská spojka, Oblomov, Profesionálové či Dravci. Rozhlasová tvorba Řadu rolí vytvořil Zdeněk Hradilák také v rozhlase, kde účinkoval v inscenacích jako Hlídač, Měsíc na vsi, Deset zlatých, Habada a Jordán, Zrádné srdce či Královna vln. Ojediněle si vyzkoušel i divadelní režii, například scénickou montáž Tmavomodrý svět. Herecký projev Svým hereckým výrazem často ztvárňoval silné a robustní postavy různého zázemí a založení v českém i světovém repertoáru. Jeho sympatický, rozvážně působící zjev mu umožňoval hrát charakterní role, které vyžadovaly přesvědčivost a autenticitu. Zdeněk Hradilák zemřel náhle 23. ledna 1988 v Praze ve věku nedožitých 50 let.