Josef Kotalík

Josef Kotalík, narozen 17. května 1884 v Olší u Opařan (Rakousko-Uhersko), herec. Ve skutečnosti se jmenoval Václav Kotalík, narodil se jako nemanželský syn kuchařky Františky Lebedové. Jeho jméno se ve filmových titulcích a někdy i na divadelních cedulích uvádělo jako Josef Kotalík, ačkoliv jeho pravé jméno bylo Václav Kotalík. Narodil se v jihočeské vesničce Olší u Opařan, jeho otec se jmenoval Josef a matka Františka. Přišel na svět 17. května 1884. Divadelní kariéra Svou divadelní kariéru začínal u kočovných společností, například u Muškovy společnosti. Od roku 1919, kdy vzniklo v Českých Budějovicích divadlo, hrál v jeho souboru, kde vytvořil například hlavní roli v divadelní hře "Loupežník". Od sezony 1921/1922 působil v divadle na Kladně, následně se vrátil do divadla v Českých Budějovicích. Od sezony 1926/1927 hrál v divadle v Plzni, kde byl později i režisérem. Od roku 1929 pak hrál v Praze, například v Osvobozeném divadle, v divadle Vlasty Buriana a v Intimním divadle. Filmová kariéra Na začátku 30. let, s návratem do Prahy, začal Josef Kotalík hrát i ve filmu. V poměrně krátké době od roku 1930 do roku 1938 natočil téměř 60 filmů. Jeho úplně prvním filmem byla epizodka důstojníka ve filmu s Vlastou Burianem C. a k. polní maršálek (1930). Nejčastěji hrál sluhy, policejní komisaře a ředitele různých podniků. Mezi jeho významnější role patřil policejní inspektor Vodička ve filmu Pudr a benzín (1931), inspektor Šplíchal ve filmu Falešná kočička (1937), profesor Helsing ve filmu Na Svatém Kopečku (1934), strojvůdce Novák ve filmu Srdce na kolejích (1937) a vysloužilec Šavlička ve filmu Švanda dudák (1937). Jeho vůbec největší rolí ve filmu byl ředitel paroplavební společnosti ve snímku s Vlastou Burianem Hrdinný kapitán Korkorán (1934). Významné filmy V roce 1931 se objevil ve filmu Pudr a benzín, prvním společném filmovém projektu Jiřího Voskovce a Jana Wericha, který režíroval Jindřich Honzl. Voskovec s Werichem zde vytvořili svéráznou dvojici - nešikovného řidiče autokaru a stejně nešikovného dopravního strážníka, kteří se zamilují do mladé herečky. Film nezapřel divadelní základ a nabídl i cenné, autentické ukázky z představení Osvobozeného divadla. V roce 1934 se Josef Kotalík objevil v legendárním filmu Hej-rup! režiséra Martina Friče, kde účinkovali Jiří Voskovec a Jan Werich. Tento film byl jednou z mála sociálních komedií, kterými se aktivity spojené s Osvobozeným divadlem obtiskly do prvorepublikové kinematografie. Ve stejném roce si zahrál profesora Helsinga v operetní hříčce Na Svatém Kopečku, která zužitkovávala ozvuky moravského folklóru. Film byl prosycený milou, srdečnou náladou. Přičinili se o to zejména starší zkušení herci, kteří dali svým postavám nenucenou přirozenost podbarvenou osobitým humorem. Hlavní role ztvárnili Jaroslav Vojta jako hanácký statkář, Valentin Schindler jako všeobecně známý a oblíbený "stréček" Matěj Křópal z Břochovan a Jindřich Plachta jako bodrý šafář. V roce 1934 ztvárnil Josef Kotalík roli ředitele paroplavební společnosti ve filmu Hrdinný kapitán Korkorán v režii Miroslava Cikána, v němž hlavní roli vytvořil Vlasta Burian. Film vypráví příběh kapitána vltavské paroplavby Adama Korkorána, který má sice pod palcem jen malý parník Primator Dittrich, ve snech se však stává slavným hrdinou pirátských příběhů, a navíc je snobskou lázeňskou společností považován za admirála. V roce 1937 si zahrál inspektora Šplíchala ve filmu Falešná kočička, který režíroval Vladimír Slavínský podle divadelní hry Josefa Skružného. Jednalo se o zvukový remake stejnojmenné veselohry z roku 1926. Příběh vypráví o MUDr. Přeloučovi, kterému předpoví kartářka, že se ožení s třetím chudým děvčetem, které potká. Míle, dceři továrníka Janoty, se doktor líbí a s pomocí jeho hospodyně Amálky se v přestrojení za chudou prodavačku tkaniček vloudí do jeho domácnosti. Závěr kariéry Rok 1934 patřil mezi jeho nejúspěšnější, natočil v něm 13 filmů. Několikrát měl možnost vytvořit manželský pár, ve filmu Ať žije nebožtík (1935) to byla herečka Helena Monczáková, ve filmu Děvčátko z venkova (1937) Marie Přikrylová. V roce 1938 natočil poslední filmy a na konci roku se odhlásil z trvalého pobytu, neznámo kam. Po tomto datu o něm nejsou žádné zprávy.