Antonín Mikulič

Antonín Mikulič, herec, patřil mezi české filmové představitele, který se objevoval především v menších rolích v českých filmech 40. a 50. let 20. století. Ačkoliv nebyl hlavní hvězdou stříbrného plátna, jeho přítomnost v několika významných českých filmech z tohoto období zanechala stopu v české kinematografii. Mikulič se proslavil zejména svými dětskými a mladistvými rolemi. Mezi jeho nejvýznamnější filmové počiny patří role Pepíka Strnada ve filmu Zlaté dno (1942), kde hrál po boku legendárního Vlasty Buriana. V tomto snímku režiséra Vladimíra Slavínského ztvárnil osiřelého chlapce, který je svěřen do péče papírníka Cyrila Putičky (Vlasta Burian). Film byl veselohrou o radostech a strastech malého živnostníka a patří mezi klasická díla české kinematografie protektorátního období. Další významnou rolí Antonína Mikuliče byla postava Pepíka ve filmu Právě začínáme (1946), opět pod režijním vedením Vladimíra Slavínského. V tomto snímku hrál společně s Jindřichem Plachtou a Jaroslavem Marvanem. Film vypráví příběh jarmarečního trhovce a spolumajitele kočovného varieté, kteří se nečekaně musí postarat o sirotka Pepíka. Zajímavostí je, že v tomto filmu si zahrál společně s Evou Bartákovou, se kterou účinkoval již ve zmíněném Zlatém dně. Mikulič se objevil také v dalších významných českých filmech té doby. V komedii Když Burian prášil (1940) režiséra Martina Friče hrál menší roli po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového a Zorky Janů. V roce 1946 se objevil ve filmu Nezbedný bakalář režiséra Otakara Vávry, který byl natočen podle povídek Zikmunda Wintra. Dále účinkoval v populární komedii Hostinec U kamenného stolu (1949), kde ztvárnil postavu nezbedného syna Dynderových ve školním věku, Lubomíra. Tento film režiséra Josefa Grusse byl adaptací knihy Karla Poláčka. V roce 1952 se Antonín Mikulič objevil v budovatelském dramatu Milujeme režisérů Václava Kubáska a Jaroslava Novotného, kde ztvárnil roli učně Pepíka Zifky. Film se odehrával v prostředí hornických učňů a byl typickým produktem své doby, oslavujícím socialistické hodnoty a budovatelské úsilí. Ačkoliv Antonín Mikulič nepatřil mezi nejznámější herecké osobnosti své doby, jeho účast v několika významných filmech české kinematografie 40. a 50. let z něj činí zajímavou postavu filmové historie, která přispěla k bohatství českého filmu především v rolích dětí a mladých lidí.