Monica Vitti, narozená 3. listopadu 1931 v Římě jako Maria Luisa Ceciarelli, byla italská herečka, která se stala jednou z nejvýznamnějších osobností evropské kinematografie 20. století. Počátky kariéry a vzdělání Monica Vitti, jejíž umělecké jméno bylo odvozeno od dívčího příjmení její matky Adele Vittiglia, vyrůstala částečně v Římě a osm let svého dětství strávila na Sicílii v Messině. Zatímco její bratři odešli hledat štěstí do Ameriky, ona zůstala v Itálii a rozhodla se pro hereckou dráhu. Již jako teenagerka účinkovala v amatérských divadelních produkcích, než v roce 1953 absolvovala prestižní Národní akademii dramatických umění v Římě. Po studiích vystupovala v divadelních představeních, včetně klasických děl Shakespeara a Molièra, a také v inscenaci Machiavelliho hry La Mandragola. Její první filmová role přišla v roce 1954 ve snímku Laugh! Laugh! Laugh!, ale skutečný průlom v její kariéře nastal až o několik let později. Spolupráce s Michelangelem Antonionim Zásadní zlom v kariéře Moniky Vitti přišel koncem 50. let, kdy se setkala s režisérem Michelangelem Antonionim. V roce 1957 se připojila k jeho divadelní společnosti Teatro Nuovo di Milano a dabovala hlas postavy ve filmu Il Grido. Jejich profesionální i osobní vztah se prohloubil a trval téměř deset let (1957-1967). Vitti se stala Antonioniho múzou a hlavní představitelkou jeho slavné tetralogie o odcizení: L'Avventura (1960), La Notte (1961), L'Eclisse (1962) a Red Desert (1964). Tyto filmy, které zkoumaly existenciální úzkost a odcizení moderního člověka v poválečné Itálii, učinily z Vitti mezinárodní hvězdu. Ikonické role v Antonioniho filmech V L'Avventura ztvárnila Vitti postavu Claudie, chladné a odtažité ženy, která se zaplete do vztahu s milencem své zmizelé přítelkyně. Její výkon byl kritiky označen za "ohromující" a film ji katapultoval mezi hvězdy světového formátu. V La Notte hrála po boku Marcella Mastroianniho a Jeanne Moreau, zatímco v L'Eclisse vytvořila nezapomenutelnou dvojici s Alainem Delonem. Vrcholem jejich spolupráce byl film Red Desert, první Antonioniho barevný film, kde ztvárnila Giulianu, ženu trpící úzkostí v přeindustrializovaném světě. Její schopnost vyjádřit vnitřní neklid a odcizení postavy je považována za jeden z jejích nejpůsobivějších hereckých výkonů. Přechod ke komedii Po ukončení vztahu s Antonionim v roce 1967 se Vitti rozhodla radikálně změnit směr své kariéry a začala se věnovat komediálním rolím. Její první významnou komediální rolí byla Assunta Patanè ve filmu The Girl with a Pistol (1968) režiséra Maria Monicelliho. Film, který vypráví příběh sicilské ženy pronásledující svého bývalého milence do Velké Británie, aby pomstila svou čest, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Vitti za něj získala cenu David di Donatello pro nejlepší herečku. Tento úspěch potvrdil její mimořádný komediální talent a otevřel jí cestu k dalším rolím v žánru commedia all'italiana, který byl do té doby doménou mužských herců. Hvězda italské komedie V 70. letech se Vitti stala jednou z nejvýznamnějších představitelek italské komedie. Mezi její nejúspěšnější filmy z tohoto období patří Dramma della gelosia (1970), kde hrála po boku Marcella Mastroianniho a Giancarlo Gianniniho v příběhu milostného trojúhelníku. Za zmínku stojí také filmy jako Teresa the Thief (1973), který režíroval Carlo Di Palma, její tehdejší partner, a Polvere di stelle (1973) režiséra Alberta Sordiho, za který získala další cenu David di Donatello. V roce 1974 se objevila ve filmu The Phantom of Liberty režiséra Luise Buñuela, což byl jeden z jejích posledních mezinárodně úspěšných filmů. Pozdější kariéra a režijní debut V 80. letech se Vitti znovu setkala s Antonionim při natáčení filmu The Mystery of Oberwald (1980), adaptace hry Jeana Cocteaua, který byl natočen na video a stal se prvním Antonioniho filmem v tomto formátu. Během 80. let pokračovala v hraní v italských filmech a televizních pořadech. V roce 1989 debutovala jako režisérka filmem Scandalo Segreto (Secret Scandal), ve kterém také hrála po boku Elliotta Goulda. Film vypráví příběh ženy, která náhodně natočí na video svého manžela, jak ji podvádí s její nejlepší přítelkyní. V první polovině 90. let vydala dvě knihy (Sette Sottane, 1993, a Il Letto è una Rosa, 1995). Ocenění a odkaz Za svou bohatou kariéru získala Monica Vitti pět cen David di Donatello pro nejlepší herečku, sedm italských Zlatých glóbů pro nejlepší herečku, Zlatý glóbus za celoživotní dílo a Zlatého lva za celoživotní dílo na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1995. V roce 2000 se provdala za Roberta Russa, s nímž byla ve vztahu od roku 1973. Její poslední veřejné vystoupení se uskutečnilo v roce 2002, kdy se zúčastnila pařížské premiéry muzikálu Notre-Dame de Paris. V roce 2011 bylo zveřejněno, že trpí Alzheimerovou chorobou, která ji vzdálila od veřejnosti. Monica Vitti zemřela 2. února 2022 v Římě ve věku 90 let na komplikace spojené s demencí s Lewyho tělísky. Italský ministr kultury Dario Franceschini ji při této příležitosti nazval "královnou italského filmu".

Trailery