Harry Nilsson

Navzdory svému popkulturnímu věhlasu a vzniku před neuvěřitelnými 95 lety se postavička Pepka námořníka objevila na stříbrném plátně pouze jednou. To by se výhledově mělo změnit, jelikož scenárista Michael Caleo o tomto nezdolném silákovi a fanatickém milovníkovi špenátu momentálně píše nový příběh. Než se však o chystaném filmu dozvíme více, stojí za to si připomenout původní hranou verzi, která připravila těžké chvíle jedné komediální legendě.

Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.

Část 1 - Jedním z nejvýraznějších a nejoblíbenějších titulů letošního roku je (a bude) devátý film Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu. Retro ohlédnutí za koncem šedesátých let, jenž s sebou nesl nový závan v americké společnosti i kinematografii, je naplněné nejen skvělými herci, specifickým humorem a historickou reinterpretací, ale také skvostnou dobovou muzikou. Tarantino má ostatně každý snímek postaven na pečlivě vybraném soundtracku. V tomto ohledu ale není sám a v průběhu let už jsme dostali slušnou řádku filmů s památným hudebním doprovodem. Pojďme si vybrat ty nejlepší z nich.