Věra Křesadlová se narodila 28. února 1944 v Praze. Od dětství projevovala umělecké nadání – zpívala v Kühnově dětském sboru a po základní škole vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor aranžérství-výstavnictví. Během studií se zajímala o hudbu, zpívala v amatérské big-beatové kapele a právě při jednom z vystoupení si jí všiml režisér Miloš Forman, který ji v roce 1963 obsadil do svého krátkého filmu Konkurs. Tento snímek, v němž se objevila po boku Jiřího Suchého a dalších mladých zpěvaček, jí otevřel cestu k divadlu a k filmu.

Po natáčení Konkursu dostala nabídku na angažmá v Divadle Semafor, které se stalo jejím profesním domovem na více než dvacet let. Od roku 1963 až do konce osmdesátých let zde působila jako herečka a zpěvačka. V Semaforu vystupovala v řadě populárních inscenací, například v projektech Zuzana není pro nikoho doma, Čarodějky, Kytice nebo Faust. Její civilní herecký projev a přirozený smysl pro humor odpovídaly duchu semaforské poetiky a tehdejší pražské kulturní atmosféře šedesátých let.

Na filmovém plátně se poprvé výrazněji prosadila v roce 1965, kdy ji režisér Ivan Passer obsadil do snímku Intimní osvětlení. V roli Štěpy zaujala svou civilností a autentickým projevem, který odpovídal stylu české nové vlny. O tři roky později se objevila ve filmu Žert režiséra Jaromila Jireše podle románu Milana Kundery, kde ztvárnila postavu Věry Brožové. Tato role patřila k jejím nejznámějším filmovým vystoupením. Na konci šedesátých let spolupracovala i na natáčení filmu Skřivánci na niti, který byl však krátce po dokončení zakázán a uveden až po roce 1989.

Její osobní život byl spjat s režisérem Milošem Formanem, za něhož se v roce 1964 provdala. Měli spolu dvojčata Petra a Matěje, kteří se později stali úspěšnými filmovými a divadelními tvůrci. Po srpnové invazi v roce 1968 odešla Křesadlová s dětmi do Francie, kde tehdy Forman připravoval scénář ke svému novému filmu. Jejich vztah však v té době procházel krizí a život v emigraci pro ni znamenal pocit osamění i odloučení od domova. Po několika měsících se proto rozhodla vrátit se syny zpět do Československa, zatímco Forman pokračoval do Spojených států, kde zahájil svou mezinárodní kariéru. Manželství bylo oficiálně rozvedeno až v roce 1999. Později žila s dramaturgem a scenáristou Janem V. Kratochvílem, s nímž měla syna Radima.

Křesadlová se po ukončení divadelní činnosti začala věnovat výtvarné práci. Využila své vzdělání z uměleckoprůmyslové školy a specializovala se na výrobu vitrážových lamp metodou Tiffany. Sama opakovaně uváděla, že tvorba vitráží pro ni znamenala návrat k původnímu řemeslu a zároveň způsob, jak zůstat v uměleckém světě, i když se od divadla vzdálila.

V novější době se příležitostně objevovala i před kamerou. Po dlouhé pauze přijala menší role ve filmech Doblba! (2005) a Medvídek (2007), v nichž ztvárnila postavy matek hlavních hrdinů. Tím se symbolicky uzavřela její filmová dráha, která začala ve Formanově Konkursu.

V osobním životě byla Křesadlová známá svou skromností a zálibou v ruční tvorbě. V rozhovorech často vzpomínala na své herecké začátky i na roky v Semaforu, které označovala za nejšťastnější období svého profesního života. Často pobývala mimo Prahu, v domku u Sázavy, kde měla ateliér a věnovala se výrobě lamp.