Josef Sváb-Malostranský

Josef Šváb-Malostranský, 16. března 1860, Praha – 30. října 1932, Praha, herec, kabaretiér, písničkář, režisér, scénárista, nakladatel a humorista. Počátky a osobní život Josef Šváb-Malostranský se narodil v Praze na Malé Straně, což se později odrazilo i v jeho uměleckém přídomku. Původně se vyučil pekařem, ale jeho životní dráha se ubírala zcela jiným směrem. V roce 1888 si otevřel menší papírnictví a knihkupectví s nakladatelstvím lidových písní v Mostecké ulici na Malé Straně. Seriózní podnikání ho však zcela neuspokojovalo, a tak si zpříjemňoval život vymýšlením nejrůznějších žertíků, veršíků, kupletů a kabaretních scének, které sám vydával a předváděl v pražských hospůdkách. Průkopník české kinematografie Josef Šváb-Malostranský se nesmazatelně zapsal do historie české kinematografie jako vůbec první český filmový herec. Jeho filmová kariéra začala v roce 1898, kdy se dozvěděl o plánovaném natáčení prvních českých filmů. Nabídl své služby průkopníkovi české kinematografie Janu Kříženeckému, který zakoupil kinematograf přímo od firmy bratří Lumièrů, aby mohl při příležitosti pražské Výstavy architektury a inženýrství natočit a promítat první české filmy. Kříženecký s Josefem Švábem-Malostranským natočil tři první české inscenované "oživlé fotografie": Dostaveníčko ve mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů a Smích a pláč. Tyto filmy byly původně určeny pro návštěvníky Výstavy architektury a inženýrství v Praze roku 1898. Ve všech třech filmech byl Šváb-Malostranský hereckým protagonistou a autorem. Spolupráce začala, když Šváb-Malostranský zaslal dopis Janu Kříženeckému a Josefu Pokornému, ve kterém reagoval na zprávu o Českém kinematografu, která byla uveřejněna v Národní politice. V dopise, který je uložen v depozitáři Národního technického muzea, se Šváb-Malostranský nabídl k "aranžování některých humorných scén", bez kterých by se podle jeho mínění Český kinematograf nemohl obejít. První české filmy Podle vzpomínek Josefa Švába-Malostranského bylo Dostaveníčko ve mlýnici natočeno jako první. Natáčení probíhalo přímo v areálu výstaviště před staročeskou mlýnicí, která zde stála od Národopisné výstavy roku 1895. Na rozdíl od tehdejší filmové tvorby byla dekorace zastoupena reálným prostředím a diváci mohli na plátně poznat místa, kudy před chvíli procházeli. S výjimkou role záletníka, kterou hrál Josef Šváb-Malostranský, byly zbývající role obsazeny neherci. K roli mlynářky se propůjčila číšnice z blízké vinárny. Mlynáře si zahrál Ferdinand Gýra, pozdější švagr Kříženeckého. Všechny první Kříženeckého filmy byly natáčeny na kameru a materiál zaslaný přímo od firmy bratrů Lumièrových z Lyonu. Ve filmu Výstavní párkař a lepič plakátů lepič plakátů lepí na stěnu hospody U Nesmysla plakát s reklamou na Český kinematograf. Když chce od párkaře koupit párek, vylije mu lepidlo do nádoby. Strhne se rvačka, do které se zapojují náhodní kolemjdoucí. Josef Šváb ztvárnil roli párkaře, lepičem byl Ferdinand Gýra. Film byl Kříženeckým natočen v několika verzích, dodnes se dochovaly dvě. Druhý z filmů nese název Dostaveníčko ve mlýnici nebo také Švábovo zmařené dostaveníčko. Tato groteska má již propracovanější námět. Před mlýnem rozvine Josef Šváb-Malostranský plakát s nápisem Český kinematograf. Kolem něho se shromáždí všichni aktéři filmu. Záletný Šváb si poté dá před mlýnem schůzku s mlynářkou, jíž propůjčila svoji tvář Marie Kříženecká. Sotva ji stačí obejmout, objeví se manžel. Záletník dostane výprask. Třetí z krátkých výstupů je pojmenován Smích a pláč. V tomto snímku Šváb-Malostranský vystupuje sám a předvádí svoji tvář přecházející od smíchu k pláči. Éra němého filmu Po prvních Kříženeckého pokusech následovala několikaletá přestávka české kinematografie. Ale kolem roku 1907 se u nás začalo opět točit a brzy se k filmu vrátil i Josef Šváb-Malostranský. Hrál asi v padesáti němých snímcích, především vedlejší komické úlohy. Z nejvýznamnějších, ve kterých se objevil, uveďme alespoň Cikány (1921) a adaptaci Haškova Dobrého vojáka Švejka z roku 1926. Často se aktivně účastnil natáčení mnoha němých filmů. Ve filmu Sen pátera Ondřeje vytvořil klasický typ lidového faráře s kulatým bříškem, s usměvavými rty a vykulenýma očima. Podobných farářských rolí si zahrál ještě několik. Většinou hrál jen drobné postavy od přestárlých záletníků a sluhů a hostinských až po role továrníků. Příchod zvukového filmu Když na přelomu let 1929 a 1930 dorazil do českých zemí zvukový film, stal se Josef Šváb-Malostranský opět jedním z prvních Čechů, kteří si v něm vyzkoušeli hrát, když dostal roli ve snímku Když struny lkají. Dlouho si však zvukového filmu neužil, protože záhy po jeho vzniku zemřel. Měl ale spolehlivou pokračovatelku - svoji neteř Zitu Kabátovou. Jeho posledním filmem byla roku 1932 komedie Kantor Ideál s Anny Ondrákovou v hlavní roli. V roce 1930 do našich končin dorazil zvukový film. A Josef Šváb-Malostranský byl zase u toho. Poprvé si zvuk vyzkoušel v dnes již pozapomenutém romantickém dramatu Když struny lkají. Snímek je považován za první český stoprocentně zvukový film. V Československu se zvukový film poprvé předvedl o rok a půl dříve, dne 26. dubna 1929. V tehdejším kině Alhambra v Ústí nad Labem promluvil na diváky z filmového záznamu tamní průmyslník Georg Schicht, který vyzdvihl význam zvukového filmu jako reklamního média. Jednalo se ale spíše o reklamní snímek. Následovalo melodrama Tonka Šibenice, které bylo ale natáčeno jako němé a teprve dodatečně došlo k jeho ozvučení v Paříži. Zhruba půl roku po Tonce se v kinech objevil právě film Když struny lkají, který byl jako zvukový točen od samého počátku. Odkaz a význam Po jeho smrti zdědil obchod s knihami jeho syn Karel, kterého bohužel v roce 1942 popravili nacisté. V herecké tradici pokračovala dcera jeho sestřenice. Nebyl to nikdo jiný, než slavná Zita Kabátová. Josef Šváb-Malostranský zůstává významnou postavou české kinematografie nejen jako první český filmový herec, ale také jako všestranný umělec, který se podílel na rozvoji českého kabaretu, lidové písně a humoru. Jeho kulaťoučká postava, vykulená očka a bodrý úsměv se staly charakteristickými znaky jeho hereckého projevu, který uplatnil v desítkách filmů od úplných počátků české kinematografie až po éru zvukového filmu.