Amerigo Alberani

Amerigo Alberani (1942 – 1. ledna 2015) byl italský herec a filmový režisér narozený v Ravenně. Během své kariéry, která se rozvinula především v 70. a 80. letech 20. století, se objevil v několika významných italských filmech, kde často ztvárňoval menší, ale charakteristické role. Filmová kariéra Amerigo Alberani, někdy uváděný také jako Ghigo Alberani, začal svou hereckou dráhu na počátku 70. let. V roce 1971 se objevil ve filmu In the Name of the Father (Nel nome del padre) režiséra Marca Bellocchia, kde ztvárnil postavu prefekta Diotaiutiho. Tento dramatický snímek, který je považován za jeden z nejostřejších útoků na náboženství, moc a autoritu, se odehrává v jezuitské instituci pro bohaté delikventy a sleduje příběh rebelujícího studenta Angela, který se dostává do konfliktu s náboženskou autoritou. V roce 1973 si Alberani zahrál v historickém dramatu Giordano Bruno režiséra Giuliana Montalda. Film vypráví příběh filozofa, básníka a vědce Giordana Bruna, který byl pronásledován katolickou církví pro své kacířské myšlenky. Snímek s vynikajícím Gianem Mariou Volontèm v hlavní roli je považován za mistrovské dílo italské kinematografie, které se vyznačuje pečlivou historickou rekonstrukcí a silným politickým poselstvím. Alberani se také objevil v populární italské komedii Fantozzi: White Collar Blues (Fantozzi) z roku 1975, která se stala kultovním filmem v Itálii. Tento snímek režiséra Luciana Salceho vypráví příběh nešťastného účetního Uga Fantozziho, kterého ztvárnil Paolo Villaggio. Film je satirou na italskou střední třídu 70. let a proslul svým surrealistickým humorem a scénami, které se staly součástí italské populární kultury. Pozdější tvorba V roce 1980 si Alberani zahrál menší roli Roberta v dramatu La terrazza (The Terrace) režiséra Ettoreho Scoly. Tento film s hvězdným obsazením (Marcello Mastroianni, Ugo Tognazzi, Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant) sleduje skupinu italských intelektuálů a umělců, kteří se pravidelně setkávají na terase luxusního římského bytu. Snímek je považován za brilantní satiru na italskou kulturní elitu. V roce 1983 se Alberani objevil ve filmu Una gita scolastica (A School Outing) režiséra Pupiho Avatiho. Tento poetický film, který získal několik ocenění Nastro d'Argento včetně cen za nejlepší režii, hudbu a scénář, vypráví příběh školního výletu z Boloně do Florencie přes Apeniny na počátku 20. století. Snímek je nostalgickým pohledem na dospívání, první lásky a vzpomínky. Režisérská činnost Kromě herectví se Amerigo Alberani věnoval také režii. V letech 1972 a 1986 režíroval dva filmy, které také sám napsal – Tutto in comune (1974) a La fiera dei sette dolori (1988). Tyto snímky však měly pouze omezené uvedení v kinech. S Nicem D'Alessandriou založil společnost Il Fantasma della Libertè, sdružení filmových tvůrců, a pro televizi režíroval pořad A sua immagine. Amerigo Alberani zemřel 1. ledna 2015 v Bagnacavallu v italském regionu Emilia-Romagna. Přestože nebyl hvězdou první velikosti, jeho přínos italské kinematografii spočívá v účasti na několika významných filmech, které dnes patří do zlatého fondu italské filmové tvorby.