Alejandro González Iñárritu

Léta letí a osmdesátiletý producent Jerry Bruckheimer, jehož jméno rozezní spíš vzpomínky na kupu velkých filmů nežli na konkrétní lidskou tvář, je stále nejpilnějším tvůrcem hollywoodské filmové magie. Člověk stojící za Policajtem v Beverly Hills (Beverly Hills Cop), Mizery (Bad Boys), Skálou (The Rock) či Nepřítelem státu (Enemy of the State) momentálně promuje novinku Guye Ritchieho The Ministry of Ungentlemanly Warfare, v níž budou Henry Cavill a Alan Ritchson od 19. dubna lovit nacisty. V rozhovoru pro Comicbook se nestárnoucí producent rozhovořil také o svých možná nejcennějších položkách, které směřují k dalším pokračováním v nejistotě – noví Piráti z Karibiku a Top Gun mají jisté problémy, ale dočkat bychom se jich rozhodně měli.

Přestože prognózy favorizovaly Oppenheimera na zisk Oscara za nejlepší zvuk, sošku si nakonec odnesla Zóna zájmu. V ní hraje zvukový podkres ještě zásadnější roli než v případě vtahující biografie slavného fyzika, lze si však trochu zaspekulovat, že leckterým Akademikům možná vadila i nesrozumitelnost některých dialogů – což je problém dobře známý nejen u posledních filmů Christophera Nolana, ale i u spousty jiných současných děl.

Březen je v plném proudu a jednotlivé streamovací služby chtějí i tento měsíc přilákat diváky řadou velkých a lákavých titulů. Patří mezi ně samozřejmě i Voyo, které má i po konci výtečné kriminálky Metoda Markovič: Hojer rozhodně co nabídnout.

Poměrně žhavým hollywoodským přestupem je v posledních dnech domluvené partnerství Toma Cruise se studiem Warner Bros. Ten se přitom netají touhou připsat si po letech těžení blockbusterových značek i nějaké charakterní role a právě spolupráce s jednou z největších značek Hollywoodu by mu to měla umožnit. Padlo třeba jméno Paula Thomase Andersona, s nímž Cruise před čtvrtstoletím natočil chválenou Magnolii, ještě předtím jej však uvidíme v díle jiného slavného tvůrce.

Oblíbená hudební interpretka vyprodává stadiony na koncertní šňůře napříč Spojenými státy a není vyloučené, že podobný kousek brzy zvládne také s kinosály. Taylor Swift loni v prosinci oznámila, že pro společnost Searchlight Pictures natočí celovečerní snímek dle vlastního původního scénáře. O projektu se zatím nic dalšího neví. Společně s fanoušky a fanynkami ho však netrpělivě vyhlíží také věhlasný kameraman Rodrigo Prieto, jenž se Swift dříve pracoval a považuje ji za excelentní režisérku.

Existují filmy duchovní, duchovnější a pak nejduchovnější. Ty poslední jsou tak ušlechtilé, tak elegantně krásné a tak odtržené od reality a tradičního vyprávění, že v podstatě nedávají vůbec smysl. Snímek Dvě slova jako klíč má být volným pokračováním snímku Úsměvy smutných mužů, oba vycházejí ze stejnojmenných knih Josefa Formánka. Jenomže zatímco Úsměvy jsou zápisky z protialkoholní léčebny a mají v sobě základní otisk reality, Dvě slova jako klíč jsou jenom náhodnou skládačkou motivů.

V roce 2018 tu byl snímek Úsměvy smutných mužů, který nabízel alkoholikům možnost duchovního vykoupení. Spisovatel Josef Formánek v knižní předloze zpracoval příběh svůj i příběhy jiných a režisér a scenárista Dan Svátek je obsadil charismatickými herci. Filmová adaptace tak sloužila jako jakási audiovizuální příručka pro začínající abstinenty. Lehce překvapivý divácký úspěch vedl téměř automaticky k tomu, že muselo přijít volné pokračování Dvě slova jako klíč.

Stín muže se vznáší nad vyprahlou náhorní plošinou, zatímco se dítě odmítá narodit do zkaženého světa a raději se nechá vpravit zpět do matčina lůna. Tak začíná surrealistická černá komedie Bardo, falešná kronika několika pravd, za níž stojí úspěchy ověnčený mexický režisér Alejandro González Iñárritu. Více než dvě a půl hodiny ve společnosti jeho nevědomí však bude pro většinu lidí neskousnutelnou dávkou artu.

Přichází prosince a s ním i tradiční výhled premiér na Netflixu. Nechte se zlákat novinkami i dalšími řadami vašich oblíbených pořadů. Chybět nebudou dramata, komedie, romance a ani vánoční příběhy.

První filmy byly jednozáběrové, střih se do nich ale vkradl velmi rychle a stal se nedílnou součástí řemesla. S kinematografií je od té doby spojovaný tak pevně, že mnozí ho dokonce považují za „to něco“, co dělá film filmem a z čeho plyne hlavní síla celého média. Někteří filmaři se ale rozhodli tomuhle smýšlení podívat na zoubek a ze svého filmu, byť často pouze domněle, střih zcela vymýtili. Podívejme se nyní na deset takových pokusů.

79. ročník Mezinárodního filmového festivalu v italských Benátkách byl zahájený ve středu 31. srpna a potrvá do soboty 10. září. Přehlídka, na níž se v nemalé míře představují i hollywoodské novinky, uvádí v hlavní soutěži o Zlatého lva hned 23 snímků. Pojďme si je představit.

Sláva je vrtkavá. I z největších hvězd může být po pár letech vzdálený stín vzpomínky. Někdy si za to mohou sami, jindy jsme ztratili zájem přes veškerou jejich snahu. A někdy měly prostě lepší věci na práci. Nikdy ale není tak špatně, aby nad nimi nevisela naděje comebacku – velké role, která je opět vrátí do středu dění. Podívejme se na deset takových velkých zlomů. Ať už vedly k novému nastartování kariéry, nebo zůstalo u události roku.

Casablanca, Sunset Boulevard či Amadeus. Výpis slavných a vlivných hollywoodských titulů, které natočili režiséři a režisérky z neanglicky hovořících zemí, by byl vyčerpávající. Za více než 120 let existence kinematografie si do Hollywoodu přijela plnit své sny spousta evropských nebo asijských umělců, a jelikož si dnes připomínáme čtvrté výročí úmrtí Miloše Formana, nastává vhodná doba se za těmito režisérskými osobnostmi krátce ohlédnout. Málokdo si ostatně uvědomuje, jak výraznou stopu zahraniční tvůrci v USA zanechávají a kdo všechno se mezi ně řadí.

Kdo by si jen pomyslel, že si marvelovka bude brát inspiraci z mrazivého thrillerového dramatu, odehrávajícího se na začátku 19. století v nehostinné Dakotě. Režisérka Chloé Zhao však opravdu potvrdila, že The Eternals z oscarového filmu Revenant částečně čerpal.

Francouzský režisér a scenárista Gaspar Noé patří do proudu takzvané nové extrémní francouzské kinematografie. Je to asi jeden z posledních lidí, kterého by si studio Disney pozvalo, aby jim natočil pár pohádek. Jeho filmy jsou totiž drsné, kruté a bizarní. Jedni ho považují za úchyla, druzí za jednoho z nejlepších režisérů současnosti. Gaspar Noé dnes slaví 57. narozeniny, pojďme se proto na jeho kontroverzní filmografii trochu blíže podívat.