Robert Englund

V červnu oslavil Robert Englund 76. narozeniny a streamovací platforma Screambox představila celovečerní dokumentární film Hollywood Dreams & Nightmares: The Robert Englund Story věnovaný tomuto tvůrci. Slávu a částečně prokletí mu zajistila role Freddyho Kruegera v ikonickém pruhovaném svetru, s popálenou tváří, kloboukem a odstrašující rukavicí s čtveřicí naostřených břitev místo prstů (s volným palcem) v sérii Noční můra v Elm Street režiséra Wese Cravena.

Robert Englund toho během své kariéry udělal hodně. Je nejen aktivním filmovým a televizním hercem, ale také režisérem. Už za týden v USA odpremiéruje jeho více než dvouhodinový portrét Hollywood Dreams & Nightmares: The Robert Englund Story, jenž nám připomene celou jeho historii. Přesto je jasné, že v povědomí publika bude vždy nejvíc zapsaný jako Freddy Krueger. A právě o budoucnosti vraha z Elm Street tento tvůrce nyní promluvil.

Že si z prvních let života pamatujeme jen rozházené útržky vzpomínek bez širších asociací, je známá věc. Jenže na naši paměť se nemůžeme spolehnout ani v dospělosti. Lidem se často stává, že si některé věci a události vybavují zcela jinak, než se skutečně odehrály. Fenomén zvaný Mandelův efekt se projevuje také v populární kultuře, kterou umí její internetové reprodukce pořádně zkreslit. Někdy nesou vinu upravené memy, jindy si do filmové hlášky dosadíme jiná slova, která znějí lépe nebo dávají větší smysl.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak vypadají herci ztvárňující záporáky z těch nejslavnějších hororů ve skutečnosti? Jak odchází domů poté, co se odmaskují? Podívejte se na ty nejlepší proměny.

Nejdražší, nejdelší, nejambicióznější, nejděsivější. Adjektiva popisující čtvrtou řadu seriálu Stranger Things, která se na Netflixu objeví již zítra, většinou směřují ke znásobení již osvědčených ingrediencí. Zde je vše důležité, co před premiérou prvních sedmi dílů nové série potřebujete vědět a co o nich říkají zahraniční kritici.

Snímek Rozhodnutí nebo život na Netflixu nejenže má pravopisnou chybu v českém distribučním názvu, ale nedotažený a hloupý je i v mnoha dalších ohledech. A to přitom nápad staré prokleté videohry, která ohýbá realitu a hráče nutí volit mezi dvěma podobně útrpnými scénáři, není vůbec marný.

Pokud se film nepovede a kritici i publikum se mu vysmějí, neznamená to ještě, že nemá co nabídnout. Někteří uznávaní a talentovaní herci se totiž čas od času ocitnou v projektech nevalných kvalit, které zachrání od úplného fiaska. Následující seznam poukáže na patnáct takových případů, kdy na sebe jeden skvělý herecký výkon upoutal většinu pozornosti v jinak průměrných až mizerných filmech.

Do kin tento týden vstoupil už pátý díl populární hororové série Vřískot. Tu v roce 1996 nastartovali žánroví specialisté Wes Craven a Kevin Williamson. Původně šlo o trilogii (třetí díl vznikl v roce 2000), před deseti lety však přišel čtvrtý díl, jemuž se podařilo na předchozí díly smysluplně navázat. Něco podobného se letos překvapivě povedlo i pětce. Vřískot však určitě není jedinou sérií hororových vyvražďovaček, kterou se hollywoodští producenti pokoušejí různými způsoby opakovaně oživovat. Patří mezi ně i následující silné žánrové značky.

V kinech právě startuje další díl Vřískotu, nastává tedy ideální čas na ohlédnutí se za úspěšnými hereckými dráhami, které se započaly v hororových vyvražďovačkách pod kudlami, sekyrami či motorovkami maskovaných šílenců. Anebo naopak v záporných úlohách, které často naháněly spíše smích než hrůzu.

74. narozeniny dnes slaví nezaměnitelný herec, jenž vdechl život jedné z nejikoničtějších postav hororové historie. V posledních letech je jeho jméno spojováno s hereckým kolegou a představitelem Luka Skywalkera, jemuž měl pomoci k zisku jeho nejslavnější role.

Což mimochodem znamená, že asi hodně nenávidí Harrisona Forda, který si na zmíněných postavách doslova postavil hvězdnou kariéru a úspěšně z jejich slávy žije dodnes.

Být hvězdou znamená mimo jiné ztrátu soukromí, kdy prakticky každý váš krok může skončit na stránkách bulvárních magazínů. A pak je tu samozřejmě zájem fanoušků, kteří se snaží - pokud mají možnost - urvat podpis svého oblíbence. Pokud ho odchytnete na správném místě, máte šanci, že vás to nebude nic stát. "Cony" ale fungují jinak.

Osmdesátá léta nabídla divákům nepřeberné množství hororových klasik a neotřelých námětů, na něž by ještě o dekádu dříve nikdo ani nepomyslel. Autorem jednoho z těch nejoblíbenějších je kultovní režisér Wes Craven a točí se kolem děsivého přízraku, který vraždí dospívající dítka v jejich snech. A jelikož právě uběhlo 35 let od premiéry, připomeneme si několik zajímavých zákulisních faktů, o nichž jste možná neslyšeli.

Původních námětů se v současnosti objevuje opravdu nicotně málo. Studia se vrací k prověřeným tématům a pouští se i do nesmyslných projektů, u kterých je jasné, že nedosáhnou kvalit kultovního originálu, spíše námět znehodnotí, občas přímo „znásilní“. Značná část filmové tvorby dnes také vzniká podle knih, lépe řečeno podle světoznámých bestsellerů. Z těchto faktů vcelku jasně vyplývá, že studia nerada riskují, naopak se s nenasytným chtíčem po materiálním zisku sápou po vděčných námětech, jež jsou minulostí odzkoušeny.

Někdo musí být nejlepší a někdo tahat za kratší konec. Včera jsme se na Kinoboxu věnovali tomu nej z adaptací Stephena Kinga, dnes si dáme propadáky.