Recenze filmu Raymond & Ray

62%

Komentáře a recenze 1

Dle počtu bodů
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
8
Herce Ewana McGregora a Ethana Hawkea nespojuje pouze fakt, že oba sdílí věk 51 let a od narození je dělí pouhé 4 měsíce, ale také fakt, že si oba již dávno vydupali pověst hereckých jistot, které zvládnou nahoru táhnou i slabší film. Herci se ovšem nikdy společně nesetkali před kamerami, tento se fakt ovšem změnil díky novince režiséra a scenáristy Rodrigovi Garcíovi. Stojí setkání McGregora a Hawkea před kamerami za vidění? Konverzačka založená na mentálním rozpoložení dvou titulních nevlastních bratrů, kteří pochází z chaotických poměrů vycházejících především z přístupu jejich otce k otcovství a rodičovství. V zásadě jde pouze o komorní záležitost, která primárně v pravidelných intervalech dokáže vyvolávat nádech melancholie. Pochmurnému námětu sice nechybí pár úsměvných momentů, ve finále mu ovšem vévodí spíše hořkosladký nádech. V součtu toho vlastně Raymond a Ray neřeknou příliš, přesto není investice do sledování Raymonda a Raye promrhaná. Ewan McGregor a Ethan Hawke zvládnou nezklamat a i v umírněnější herecké poloze táhnou pocit z celého filmu nahoru, právě fakt, že se s dospíváním chlapcům život nemazlil je důvodem toho, že je vlastně Raymond a Ray krapet odtažitý a primárně se nesnaží svézt na vlně patosu a neskutečného dojetí. Přesto právě odtažitější přístup je ve finále k prospěchu věci, kdy svou odtaživostí zanechává o krapet výraznější dojem. Samotné dialogy jsou vlastně fajn, přesto snadno vyvstane pocit, že by zajímavější scenárista z námětu dokázal vykouzlit o poznání zajímavější elementy a vedlejších postav vytřískat též o ždibec víc. Raymond a Ray navíc díky své odtažitosti a krapet odlišného přístupu k příběhu o ztrátě rodinného příslušníka nejdou tolik do hloubky. Přesto je Garcíův krapet jiný scénář vlastně v jistém ohledu svěží a i díky relativně skromné délce (106 minut) si dokáže bez problému udržet diváckou pozornost. Samotné dialogové výměny navíc zůstávají tím nejzajímavějším v momentě, kdy se ukáže, že García kdovíjak neplánuje čarovat s vizuálem a po režijní stránce vlastně jede až příliš na jistotu. Příběh jeho novinky sice zůstává krapet lhostejný vůči sám sobě, paradoxně ovšem tím pádem zůstává lhostejný i k výraznějším tvůrčím ambicím. Síla portrétu dvou osob pátrající skrze čerstvou tragédií po škrábancích ve své minulosti tak nadále lpí především v oněch slušných dialozích, ať už se zrovna hraje na vážnější či odlehčenější notu. García dějiny nepřepisuje, přesto v součtu zanechá slušný zápis. Raymond a Ray nelpí na sentimentu, přesto jsou ve finále minimálně zajímavým svěžím přístupem k námětu o ztrátě. Na studiích scenáristiky by nejspíš Garcíův scénář dostal takové B-, i tak z toho ovšem vychází poměrně zajímavé a krapet nevšední komediální drama, které nutně nelpí pouze na McGregorovi a Hawkeovi v hlavních rolích....