Všechna ta krása a zabíjení

Fotografické dílo Nan Goldin je dnes světoznámé, autorka legendou fotografie a printy snímků vlastní většina prestižních galerií po celém světě. Její cesta k současné pozici na poli umění byla trnitá, plná životních zkoušek, bolesti a emocí, které nelze pouze stroze odvyprávět. Kombinací sdílení uměleckých prací fotografky a osobní zpovědí se to povedlo Lauře Poitras. Výsledek jen umocňuje závěr filmu, ve kterém Sacklerovi – alespoň v částečně uspokojivé míře – naleznou spravedlnost u soudu. Vzpomínková část dokumentu ukazuje, že vztah režisérky a fotografky Goldin je čistý, důvěrný, upřímný. A je dobré vědět, že i takto může vypadat aktivistický dokument.

Snímek působí jako druh dokumentu, který je promítán v jedné z místností v muzeu, kterým procházíte. Na chvilku se zastavíte ve dveřích a pozorujete ho, ale pak pokračujete dál v prohlídce. Sám o sobě vůbec nic neříká, nechává mluvit jen Nan Goldinovou, především jejím vlastním uměním, ale má opravdu co říct široké veřejnosti? Bude diváky bavit dvě hodiny poslouchat o jejím divokém životě a osudech lidí, na kterých jí záleželo, ale my o nich nikdy neslyšeli? Spíše ne.