Kolektiv je z mnoha důvodů důležitým filmem. Dokládá, proč je důležité mít kvalitní nezávislou novinařinu. Upozorňuje na význam ideálů a obrody. Pomyslně zapaluje svíčku obětem požáru a pozůstalým. Na druhou stranu ale otevírá oči a neuhýbá před realitou (ne, tenhle film nemá happy end, naopak je plný beznaděje a zastrašování) a důsledně se věnuje tématu...
A spolu se všemi těmito událostmi tu vyvstává portrét dnešní společnosti, v níž si nemalá část lidí říká, co ještě se musí stát, aby procitli i ti lhostejností nebo neteční a aby se neustále neopakoval stav, kdy naděje, vzbuzené jednou garniturou politiků, vystřídala ještě větší beznaděj z těch, co přicházejí na jejich místo. Tedy stav, který dobře známe i od nás.
„Když se tisk klaní před úřady, pak úřady špatně zacházejí s občany. Děje se to tak vždycky, na celém světě. A stalo se to i u nás,“ říká Tolontan a přes něj i jeho spolupracovníky vzdává film hold všem poctivým novinářům, kteří se nedají zastrašit.
