Chistyy chetverg

Nedaleko od Grozného, na vedlejší železniční trati, stojí stará parní lokomotiva s několika vagóny. Z parní mašiny se valí pára – v kotlích je horká voda a ve vagónech je zřízena lázeň, kde se vojáci a důstojníci myjí a perou prádlo… Pojízdná prádelna – zároveň vojenský tábor, kousek klidného života a začátek nové cesty. K této lokomotivě, k těmto vagónům přicházejí – po četách, po skupinách i jednotlivě – unavení, vyčerpaní, neoholení, rozzlobení ruští kluci. Škrábou ze sebe špínu. Omývají se od zaschlých sazí, zahřívají si duše. Oblékají si čisté spodní prádlo. Pijí vodku. Kouří. Mluví o lásce, vzpomínají na své blízké a rodná místa. Pláčou. Zpívají. A kolem – krajina po bitvě. Ještě neskončila… Náhodný výbuch. Zbloudilá kulka. A naši kluci se umytí vydávají do neznáma. Čistí. S nadějí, že přežijí.