Prochainement nulle part

Od poloviny šedesátých let do konce devadesátých let kina Zlaté éry nenápadně zavírala svá vrata po stovkách, v jedné čtvrti za druhou, v jedné vesnici za druhou, a končila svou pouť promítáním pornofilmů a brakových snímků. Až na pár výjimek se z nich staly, v lepším případě, garáže, kostely, diskontní prodejny a supermarkety. Tyto starobylé filmové chrámy – obrovské katedrály i malé kapličky – stále vyčnívají z dnešní tuctové architektury. Tento film je cestou do minulosti, odhaluje tichý svět ztracený v samém srdci moderních měst a zároveň posílá všechny diváky zpět do vlastních vzpomínek a k jejich intimnímu vztahu s plynoucím časem. Každé opuštěné kino, každá fasáda starých biografů si dodnes uchovává svou vlastní nedotčenou emocionální sílu. – DNES.