Téma4. 5. 2024
Ikonická Audrey Hepburn se narodila před 95 lety. Zažila hlad i utrpení, přesto se stala legendouZajímavosti 38
- O postavě Clare, kterou hraje Aisling Franciosi, producentka Bruna Papandrea řekla: "Myslím, že role Clare je jednou z nejlepších rolí, které kdy byly pro herečku napsány. Viděla jsem Aislinginu první nahrávku a její konkurz s Jennifer a byla jsem naprosto unešená. Má kvality, které jsem viděla jen velmi zřídka. Vžila se do své postavy naplno, což je vzhledem k fyzické a emocionální náročnosti role nemalý výkon."
- Jedná se o první film, který producentka Bruna Papandrea natočila v Austrálii po sedmnácti letech. Pokud jde o její první produkci v Austrálii po dlouhé přestávce, pro Papandreu byl "The Nightingale" dokonalým filmem, protože spojoval mnoho aspektů toho, kde viděla svou vlastní filmovou tvorbu, a globální potřebu podporovat příběhy vedené ženami a zaměřené na ženy."Můj obor se zaměřuje na to, aby se ženy staly středem vyprávění příběhů," řekla, "takže pro mě byl 'The Nightingale' jako trefa do černého. V centru příběhu byla úžasná žena, režisérka a scenáristka Jennifer Kentová a neuvěřitelně schopná producentka Kristina Ceytonová."
- Irská herečka Aisling Franciosiová byla ohromena vášní, s jakou se scenáristka a režisérka Jennifer Kentová ujala postav Clare a Billyho a jejich příběhu. "Není žádným tajemstvím, že je vzácné, aby takový film režírovala žena, a to pro mě bylo opravdu inspirující," řekla Franciosi. "Jen byla nekompromisní ve věcech, ve kterých by se nemělo dělat kompromisy, takže jsem věděl, že ze všech vytáhne to nejlepší. Neuvěřitelně mě podporuje a je tu s vámi, dokud scéna nefunguje, dokud do ní nejste schopni dát všechno, co máte."
- Na konci roku 2017, když už byl scénář v dobré fázi a probíhal casting, oslovily producentka Kristina Ceyton a scenáristka a režisérka Jennifer Kent vysoce uznávanou australskou producentku Brunu Papandrea a jejího produkčního partnera ze společnosti Made Up Stories Steva Hutenskyho, aby se k nim připojili jako producenti filmu.
- Podle producenta Steva Hutenského šlo o kouzelnou kombinaci scénáře a scenáristky a režisérky Jennifer Kentové. "Když jsem četl, byl jsem unesen; zbytek světa se propadl," řekl. "Naprosto mě to zaujalo, od začátku do konce. Kombinace brilantního scénáře a skutečně inspirativní režisérky, to bylo něco, co jsme si s Brunou nemohli nechat ujít."
- Děj filmu se odehrává v období známém jako "Černá válka", kdy se po tasmánské zemi nedalo bezpečně cestovat ani se v ní snadno pohybovat, protože se zde rozkládaly obrovské oblasti drsné divočiny. Scenáristka a režisérka Jennifer Kentová spojila Clare (Aisling Franciosi) s postavou Billyho (Baykali Ganambarr), mladého domorodce, který jí dělá stopaře neboli průvodce.
- Natáčení probíhalo od 27. března 2017 do 2. června 2017. V roce 2018 se film objevil na různých filmových festivalech, ale oficiální premiéry ve Státech se dočkal až v srpnu 2019.
- Film získal Cenu kritiků Reného Rodrigueze na filmovém festivalu v Miami 2019 na Floridě v USA.
- Stejně jako režisérka Jennifer Kentová a producenti byli i členové štábu ohromeni hlubokým talentem herečky Aisling Franciosiové. "Aisling do toho skočila po hlavě, je inspirující ji sledovat," poznamenal herec Sam Claflin. "Pracovat naproti ní a vidět vášeň, která ji obývá, mě přimělo snažit se ze sebe vydat všechno. Je to neuvěřitelná síla, a taková musela být, aby roli Clare přijala."
- Scénáristka a režisérka filmu Jennifer Kentová se obrátila na federální vládní agenturu Screen Australia s žádostí o financování vývoje filmu. Ta vývoj filmu od počátku podporovala.
- Scenáristka a režisérka Jennifer Kentová navázala na svůj pečlivý přístup k výzkumu a psaní scénáře a se stejným nasazením a detaily obsadila a spolu s herci vytvořila postavy The Nightingale. "Nikdy jsem se nesetkala s režisérkou, které by na hereckých výkonech záleželo více," prohlásila producentka Bruna Papandrea. "S Aisling Franciosiovou zkoušela deset týdnů, což je téměř neslýchané. Chápe, co je to vyvolat výkon, a dává hercům čas, prostředky a prostředí, aby to dokázali. Je to dar a ona je prostě taková."
- První producentkou filmu byla producentka Kristina Ceyton. Ta již dříve produkovala film The Babadook (2014) režisérky Jennifer Kentové. Dvojice požádala o finální podporu na vývoj od Screen Australia a také získala inaugurační grant "Gender Matters: Better Deals", která je součástí souboru iniciativ zaměřených na řešení genderové nerovnováhy v australském filmovém průmyslu. "Bylo pro nás neuvěřitelnou ctí, že jsme získali první podporu v rámci programu Gender Matters," řekla Ceyton. "Společnost Screen Australia hraje klíčovou roli v podpoře filmařek - producentek, scenáristek, režisérek a dalších tvůrců - a také v podpoře ženských příběhů."
- Herečka Aisling Franciosiová se ucházela o roli Clare, nahrála si konkurz, poslala ho a dostala e-mail, že s ní chce scénáristka a režisérka Jennifer Kentová následující sobotu mluvit po Skypu. Franciosi pokračovala: "S Jennifer jsme si povídaly asi hodinu, dobře jsme si rozuměly a o několik měsíců později jsem letěla do L.A. na zpětný telefonát a v červnu jsem se dozvěděla, že jsem roli dostala."
- Producent Steve Hutensky o obsazení filmu řekl: Jennifer [Kentová]: "Všichni jsou to výjimeční herci, ale díky [režisérovi] se jejich hra dostala na zcela novou úroveň. Ta přesně ví, co chce, každou nuanci, a pracuje na tom tak dlouho, dokud nedosáhne výkonu, o kterém ví, že správně rezonuje s celým příběhem."
- Režisérka Jennifer Kentová zasadila děj tohoto filmu do koloniální Austrálie, do Van Diemenovy země, která se dnes nazývá Tasmánie. Tento australský ostrovní stát se nachází u jihovýchodního pobřeží pevniny. Tasmánie se stala známou jako "Jablečný ostrov", protože byla po mnoho let jedním z hlavních světových producentů jablek. V roce 1803 byla na Tasmánii založena nově vznikající britská trestanecká kolonie, která navázala na trestaneckou kolonii v Sydney, založenou na pevnině o patnáct let dříve.
- Film získal v roce 2018 Zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v Benátkách.
- Ve filmu není uvedeno, čeho se Clare dopustila, ale pravděpodobně se jednalo o nějakou drobnou krádež jídla. V době, ve které se film odehrává, byly ženy a další osoby často posílány do Austrálie za velmi malé zločiny.
- Ústřední postavou filmu je irská trestankyně Clare (Aisling Franciosiová). Odsouzenci většinou pocházeli ze strašně chudých poměrů a kradli, aby přežili. Za krádež bochníku chleba nebo kabátu mohl být člověk převezen na sedm let jako nevolník ke svobodnému osadníkovi nebo vojákovi a jeho chudoba mu zajistila trvalé vyhnanství. S odsouzenými ženami jejich pánové často zacházeli špatně.
- Režisérka Jennifer Kentová okamžitě rozpoznala jedinečný talent herečky Aisling Franciosiové a její syrovost a emocionální kvalitu, kterou postava Clare potřebuje. "Je opravdu těžké říct, co vás k někomu přitahuje a co vás nutí za něj v roli bojovat," přiznala Kentová. "Jakmile jsem se s Aisling setkal, pomyslel jsem si 'tady je člověk, který té postavě dá to, co potřebuje'. Obrovské srdce, humor, vřelost a síla, která myslím překvapila i Aisling. Tato postava jde do hloubky a já cítila, že Aisling je ochotná tam jít." Pro Kenta: "Aisling je výjimečná lidská bytost. Lidé říkají: 'To je dobře, že jsi zkusil štěstí s novým hercem,' ale když ji vidíte před sebou, neriskujete. Máte štěstí, že máte takového člověka. Je to mimořádný talent. Myslím, že bude dělat další neuvěřitelné věci."
- Scénáristku a režisérku Jennifer Kentovou inspirovaly k natočení filmu dvě hluboké myšlenky. Jednak z hluboké osobní ztráty a jednak z otázky, v jakém stavu se nachází svět. "Byla jsem ve zvláštním rozpoložení," vzpomíná Kentová. Podívala jsem se na svět a zarazilo mě, kolik násilí se mi vrací. Bylo to ohromující a smutné. Chtěl jsem toto násilí prozkoumat, a co je důležité, i následky násilí."
- Mladá irská herečka Aisling Franciosiová byla na prvním seznamu, který sestavily režisérka Jennifer Kentová, producentka Kristina Ceytonová a vedoucí castingu Nikki Barrettová. Na papíře měla technické dovednosti, které by byly přínosem: vystudovaná operní zpěvačka, která mluví irskou gaelštinou. Agentovi Franciosiové byl scénář zaslán v únoru 2017.
- Na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu 2018 vypískalo publikum muže, který se během otázek a odpovědí zeptal Jennifer Kentové, zda si myslí, že by někdo v kině měl po projekci v úmyslu znásilnit. Kentová a herci byli znechuceni a neodpověděli, než přešli k další otázce.
- Příprava herečky Aisling Franciosiové na roli Clare zahrnovala fyzický trénink, například jízdu na koni a sekání dřeva, a také rozsáhlý psychologický výzkum. "Zeptala jsem se Jennifer, jestli mi může něco poslat, protože jsem chtěla být dobře informovaná o celém světě, a ne jen o postavě pro svůj telefonát," řekla Franciosi. "Jakmile jsem byla obsazena, sledovala jsem dokumenty, filmy a četla knihy o té době, ale také o násilí na ženách a sexuálním zneužívání, cokoli, co by mi mohlo dát spojení s tím, čím by Clare procházela."
- Scenáristka a režisérka Jennifer Kentová si ve filmu klade dvě důležité otázky. Byly to: "Jaké jsou alternativy k násilí a pomstě?" a "Jak si v temných časech zachovat lidskost?".
- Film je velmi očekávaným pokračováním snímku The Babadook (2014) scenáristky a režisérky Jennifer Kentové, který měl premiéru na filmovém festivalu Sundance 2014 a sklidil nadšené kritiky. "Měla jsem to štěstí, že mi po Sundance bylo nabídnuto mnoho projektů, některé z nich byly velmi dobré," řekla Kentová. Ale 'The Nightingale' byl příběh, který jsem opravdu chtěl vyprávět."
- Herec Baykali Ganambarr získal za roli Billyho na filmovém festivalu v Benátkách 2018 cenu Marcela Mastroianniho pro mladého herce.
- Oficiální prohlášení režisérky filmu Jennifer Kentové zní: "Chtěla jsem vyprávět příběh o násilí. Zejména o následcích násilí z ženského pohledu. Abych toho dosáhla, sáhla jsem do historie své vlastní země. Kolonizace Austrálie byla dobou neodmyslitelného násilí; vůči domorodcům, ženám i samotné zemi, která byla vyrvána svým prvním obyvatelům. Kolonizace je ze své podstaty brutální čin. A arogance, která ji pohání, žije v moderním světě dál. Z tohoto důvodu považuji tento příběh za současný, přestože se odehrává v minulosti. Na otázku násilí nemám všechny odpovědi. Cítím však, že spočívají v naší lidskosti, v empatii, kterou chováme k sobě samým i k druhým."
- Jim Everett, domorodý poradce pro výrobu, řekl: "Kromě masakrů a odebírání půdy, ke kterým docházelo podobně jako kdekoli jinde v Austrálii, kde byli domorodci napadeni a kolonizováni, byly děti odebírány z rodin a umisťovány do tasmánských sirotčinců. Když byly dost staré, byly využívány jako levná pracovní síla na farmách. Nebylo neobvyklé, že domorodci pracovali ve všech možných zaměstnáních, a spousta domorodců v Tasmánii dnes žije proto, že přežili díky tomu, že se vmísili mezi bílé chlapíky, a to po celém státě."
- Herečka Aisling Franciosiová o své roli Clare řekla: Řekla jsem si: "Už na prvních pěti stránkách jsem věděla, že je to něco jiného, a řekla jsem si, že tohle je moje. Tuhle musím dostat." Dodala: "Jako mladá herečka se jen velmi zřídka setkáte s takovou rolí, jakou Jennifer [Kentová] napsala pro Clare. Často se mi zdá, že silné ženy jsou napsány nerealisticky, ale já jsem okamžitě věděla, že Clare je velmi lidská. Má své chyby, není vždy sympatická, ale je neuvěřitelně houževnatá a silná; jako hlavní ženská postava je to plně zformovaná lidská bytost."
- Přestože se děj filmu odehrává před dvěma sty lety, scénáristka a režisérka Jennifer Kentová se rozhodla, že se nebude držet standardních konvencí "dobře vedeného dobového filmu". "Všechny obavy z násilí - vůči ženám, vůči původním obyvatelům, vůči přírodě, z následků kolonizace - jsou do značné míry obsaženy v naší mentalitě a ve způsobu, jakým žijeme nyní," poznamenala Kentová, "ale tím, že něco umístíte do minulosti, můžete lidem poskytnout odstup, takže to mohou vidět, aniž by měli pocit, že jsou napadáni. Všechno, co je v tomto filmu skutečné a hluboké, je aktuální i nyní. Naprosto."
- Herečka Aisling Franciosiová, která hrála Clare, spolupracovala s psycholožkou Dr. Elaine Barrettovou, která ji vzala do centra pro domácí násilí, aby si promluvila s pracovníky, kteří pracují se ženami, jež byly zneužívány buď po delší dobu, nebo v ojedinělých případech. "To mi umožnilo skutečně nahlédnout do toho, jak tyto ženy pokračují, co cítí a jakou posttraumatickou stresovou poruchu prožívají," řekla Franciosi. "Jedna z věcí, kterou jsem se v centru dozvěděla, byla, že celosvětově je znásilnění statistikou, která neklesá. Byla jsem zděšená a rozzlobená. Proč se to stále děje? Clare ukazuje, kolik žen je odolných a jak odolné mohou být, a to bylo něco, co jsem považovala za opravdu důležité pravdivě a upřímně přenést na plátno."
- Scenáristka a režisérka Jennifer Kentová byla rozhodnutá, že násilí ve filmu bude zobrazeno upřímně a autenticky. Aby si vážila těch, kteří v tomto období koloniální Austrálie trpěli a umírali, nechtěla se vyhýbat pravdě o tom, co se stalo. "Mnoho Australanů ví, co se v té době v určitých částech země stalo, a jiní lidé to nevědí," řekla Kentová, "spousta lidí mimo Austrálii o tom neví nic nebo jen velmi málo. Nemohl jsem se do této části naší historie pustit a rozmělnit ji." Dodala: "Stejně jako v mnoha jiných zemích, které byly kolonizovány, byli i původní obyvatelé Austrálie vystaveni strašlivému zacházení ze strany kolonizátorů. Mocenské systémy byly brutální a já jsem chtěla, aby to film The Nightingale (2018) odrážel."
- Film byl připraven a natočen v úzké spolupráci s tasmánskými domorodými stařešiny, zejména s významným stařešinou strýcem Jimem Everettem, který převyprávění jejich historie schválil.
- Klíčovým členem produkčního týmu, který se zapojil hned na začátku procesu, byl domorodý konzultant Jim Everett, muž z Plangermairreenneru, jehož domorodé jméno zní "pur-lia meenamatta". "Naši lidé prožili dvě doby ledové," řekl Everett. "Byli jsme tady, když roztál led a pevninský most, který nás spojoval s pevninou, se potopil. Důkazy objevené při jednom z posledních tasmánských archeologických vykopávek pocházejí z doby před 42 000 lety."
- Scénáristka a režisérka Jennifer Kentová provedla rozsáhlý výzkum historie trestanců v Austrálii a historie tasmánských domorodců. Tvůrci filmu a herci také zkoumali posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), násilí na ženách a způsob, jakým se lidé vyrovnávají s traumatem.
- Pro režisérku Jennifer Kentovou musela mít postava Clare (Aisling Franciosiová) nelítostnou houževnatost a ocelovou sílu, což jsou charakterové vlastnosti, které vyplynuly z podrobného výzkumu dané doby. "V trestaneckém vězení v Richmondu v Tasmánii je na zdi umístěna tabulka, která vysvětluje, že vězeňkyně byly tři týdny na samotce - bez světla, v mrazu, na pískovcové podlaze a v pytli z hessianu," vysvětluje Kentová. "Zavírali je tam za to, že odmlouvaly svým pánům, opíjely se nebo se dopouštěly jiných velmi drobných trestných činů. Po jednadvaceti dnech byli propuštěni, aby se vrátili k témuž pánovi, a úmyslně se dopustili dalšího zločinu, aby mohli být znovu zavřeni na samotku." Dodala: "To mě přimělo přemýšlet: 'Proč by to žena dělala? Co bylo na té situaci tak špatného, že by daly přednost totální deprivaci?". Odpověď zní: znásilnění, bití, fyzické a psychické týrání. Když se mi v hlavě zformovala, Clare se vynořila jako žena, která pochází z velmi, velmi těžkého prostředí. Být chudý v gruzínské éře nebylo považováno za ekonomický problém, ale za morální slabost. Na odsouzené se tedy pohlíželo téměř bez soucitu. A odsouzené ženy byly vnímány hůře než odsouzení muži, protože ženy měly být symbolem čistoty. A Irové byli Angličany považováni za "spodinu země", o stupeň výše než domorodci, kteří byli považováni za zvířata. Takže mi dávalo smysl, že to bude také Irka."
- Na natáčení museli být přizváni kliničtí psychologové, aby hercům pomohli zvládnout natáčení brutálních a traumatických scén.
- "Tasmánie mě vždycky fascinovala," říká scenáristka a režisérka Jennifer Kentová. Tasmánie byla považována za nejbrutálnější z australských kolonií a západní svět ji tehdy nazýval "peklem na zemi". Byli tam posíláni recidivisté; násilníci, vrazi, otrlí zločinci. A byly pro ně vymyšleny přísné tresty, které měly v Británii nahnat strach a odradit je od zločinu. Na druhou stranu ženy, které se často dopouštěly drobných trestných činů, byly posílány do Tasmánie, aby se vyrovnala genderová rovnováha. Byly v převaze osm ku jedné. Dovedete si představit, jaké prostředí by to pro ženy vytvořilo. Nebylo to pro ně dobré místo ani doba. A pokud jde o invazi domorodců, to, co se stalo v Tasmánii, je často považováno za nejhorší pokus Britů o vyhlazení domorodců a všeho, co je jim drahé."
