Yabalkata

Byli jednou čtyři bratři, stateční a silní jako skály. Žili v malé vesnici, obklopené hustými lesy a vysokými horami. Jednoho dne se objevila zlá zmej, tříhlavá saň, která začala terorizovat kraj. Ničila úrodu, kradla dobytek a rozsévála strach mezi lidmi. Nejstarší bratr, odvážný a rozhodný, se rozhodl se zmejí utkat. Vzal svůj meč, nasedl na koně a vyrazil do boje. Bojoval statečně, ale zmej byla příliš silná. I když jí usekl jednu hlavu, ostatní dvě dál chrlily oheň a srazily ho k zemi. Druhý bratr, chytrý a lstivý, se pokusil zmej přelstít. Vzal s sebou koš plný jablek, naplněných uspávacím lektvarem. Zmeji jablka nabídl jako dar. Zmej, nenasytná a hladová, jablka zhltla. Ale lektvar neměl žádný účinek, zmej jen zesílila. Třetí bratr, silný a vytrvalý, se rozhodl zmeji udolat silou. Vzal s sebou těžké kladivo a pustil se do boje. Zmej byla silná, ale třetí bratr se nevzdával. I když jí zasadil několik ran, zmej se smála a pokračovala v boji. Nejmladší bratr, tichý a nenápadný, dlouho přemýšlel, jak zmej porazit. Věděl, že síla a lstivost nestačí. Vzal s sebou obyčejné jablko, jediné, které zbylo na stromě. Vyhledal zmeji v její jeskyni. Zmej se na něj vrhnul, chrlíc oheň. Nejmladší bratr se nebál. Vzal jablko a hodil ho zmeji do tlamy. Zmej jablko spolkla a v tu chvíli se začala třást. Její tři hlavy se svalily k zemi a zmej se rozpadla na prach. Ukázalo se, že to jablko nebylo obyčejné. Rostlo na stromě, který pamatoval staré časy, a mělo v sobě skrytou moc. Moc dobra, která dokázala porazit i tu největší zlobu. A tak se nejmladší bratr stal hrdinou a jeho jméno bylo navždy zapsáno do paměti lidu. A bratři žili dál v pokoji a štěstí.