Jim a Andy: Život po životě

Pověstné filmové metodické herectví si od své iniciace během padesátých let prošlo několika fázemi adorace i výsměchu. Herci, kteří odmítají vystoupit ze svých rolí, si vyslechli nejen spoustu chvály za své odhodlání, ale také výtek za narcismus, sobectví či komplikování produkce. Také za jednoduchý fakt, že zacházení do takového extrému značí nepochopení toho, co měla „metoda“ obnášet podle těch, kteří ji poprvé učili. Nyní se kyvadlo názoru veřejnosti nachází na straně odmítnutí, což demonstrují i nedávná slova Natalie Portman.

Herec Mads Mikkelsen řekl, že „metodické herectví“ je kravina. Od chvíle, kdy režisér Martin Scorsese prohlásil, že komiksové filmy nejsou filmy, nejspíš žádný jiný vyslovený názor na filmovou teorii nevyvolal tak silnou veřejnou odezvu.

Chudý i bohatý, vysmívaný i obdivovaný, energický a navenek šťastný i vnitřně zlomený a nepochopený. Život ikonického herce, který jako první dostal za roli ve filmu přes 20 milionů dolarů, je plný slávy, o níž řada z nás sní, i tragických výmolů, které by kdejakou životní pouť zcela vykolejily. Co vlastně vězí za tím, že Jim Carrey už dávno není veřejnosti a filmovým divákům tak na očích?

Pokud nepatříte mezi milovníky hudebních festivalů, pravděpodobně jste tuhle událost nezaznamenali (mně rozhodně minula) - minulý rok se měl konat na Bahamách Fyre Festival, který chtěl návštěvníkům nabídnout opravdový luxus.