Dawson City: Frozen Time

Kanadské městečko Dawson City v oblasti řek Klondike a Yukon se v roce 1896 díky „zlatému opojení“ stalo cílem pro kolem sto tisíc zlatokopů a podnikatelů, kteří sem cestovali z USA i z daleké Evropy. Většina nenašla ani šupinku zlata, Dawson City se změnil v Paříž severu, ale touha po vzácném kovu změnila křehkou arktickou krajinu, odkud byli nemilosrdně vyhnáni původní obyvatelé, v pustinu. Při stavebních pracích u dávno zasypaného bazénu objevili v roce 1978 dělníci 533 kotoučů němých filmů, které se díky nízkým teplotám permafrostu uchovaly skoro padesát let.
Od režiséra Billa Morrisona jsme v Ponrepu v roce 2015 promítali sugestivní panychidu na téma pomíjivosti filmového média s názvem Decasia (2002). Z 150 kilometrů a 106 hodin unikátního filmového materiálu, konzervovaného během let v laboratořích Kanadského filmového archivu zkomponoval Morrison stodvacetiminutovou poému nejen o paměti místa Dawson City, o prvních dvaceti letech filmu, ale i o charakteru minulého století. Použil dokumentární záběry, fragmenty z hraných filmů a fotografie z archivu Erica A. Hegga, zachycujících v letech 1897 až 1901 drsnou, nehostinnou krajinu a postavy dobrodruhů. „Je to takový můj Titanic, jde vlastně o perfektní esenci dvacátého století“.
Důležitou součásti díla, představeného na festivalu v Benátkách v roce 2016 je sférický soundtrack skladatele a vizuálního umělec Alexe Somerse, známého mimo jiné spoluprací s islandskou skupinou Sigur Rós. (Ponrepo)