Lost in London

Michel Hazanavicius má na kontě jedno z nejvíce kontroverzních oscarových vítězství tohoto století. Jeho Umělce (The Artist) někteří považovali za nádhernou melancholickou poctu starému Hollywoodu. Navíc vždy potěší, když vyhraje neamerický film. Pro jiné šlo o sebedojímavý kýč, který se dá stěží vydržet. Bylo jasné, že o Hazanaviciusově postavení rozhodne až jeho další práce. V tomto ohledu nám to ale neusnadnil, stáhl se zpět do Francie a natočil několik rozporuplných filmů, jejichž dosah příliš nepřesáhl lokální trh.

První filmy byly jednozáběrové, střih se do nich ale vkradl velmi rychle a stal se nedílnou součástí řemesla. S kinematografií je od té doby spojovaný tak pevně, že mnozí ho dokonce považují za „to něco“, co dělá film filmem a z čeho plyne hlavní síla celého média. Někteří filmaři se ale rozhodli tomuhle smýšlení podívat na zoubek a ze svého filmu, byť často pouze domněle, střih zcela vymýtili. Podívejme se nyní na deset takových pokusů.