Proměny

Kryštof Hádek. Ondřej Malý. Marian Roden. Co jméno, to pojem. Nejen s těmito herci natáčel Matěj Chlupáček svou filmovou prvotinu Bez doteku (2012). Za kameru se navíc postavil zkušený Alexander Šurkala, kameraman snímků Šeptej (1996), Karamazovi (2008), Habermannův mlýn (2010) a seriálu Terapie (2011). Příliš velké sousto pro osmnáctiletého režiséra? Nezdá se. Mladý autor si jde sebejistě za svým snem.

Režiséra Tomáše Řehořka nelze mezi novými osobnostmi českého filmu přehlédnout. Ve čtyřiadvaceti má za sebou tři celovečerní filmy – přičemž ten poslední, který včera vstoupil do kin, už rozhodně není výsledkem nějakého náhodného zkratu mezi elektrickými vodiči talentu a štěstí.

Kritici měli minulý týden o čem přemýšlet, když do kin vstoupil Thor režírovaný expertem na Shakespeara a příběh českého vychcánka, který se prošel po zádech každému, koho potkal. Rozhodně netypická várka premiér.

Čtyřnásobný držitel Českého lva Jan Budař rozehrává tisíc a jednu epizodu ze života malého českého podvodníčka, který zas a znovu pokouší štěstí velkého světa. Chvíli v blázinci, chvíli v nevěstinci, chvíli v kriminále, chvíli v šanghajské vaně se zlatými kohoutky, prostě chvíli nahoře a pak zase dole. Zůstává otázkou, jestli je novinka zázračného dítěte českého filmu, režiséra Tomáše Řehořka, opravdu filmem, případně jen videoklipovou one man show?

Skoro by se dalo říct - normalizace se vrátila... Aspoň co se české kinematografie týče. Vzniká mnoho českých filmů, ale v často se na ně nedá koukat. Kde soudruzi od filmu udělali chybu?