-
60%
Zoe Kazan je znuděná manželka šéfa nemocnice. Kromě benefičních večírků a bloumání po nákupech nemá do čeho píchnout. Jednoho dne zjistí, že je propojena s propuštěným vězněm. Oba mají schopnost vidět očima toho druhého a i fyzicky cítit to, co ten druhý. Mohou se takhle spojovat, kdykoliv je napadne, povídat si na dálku a dokonce se i sexuálně uspokojovat. Díky tomuhle "daru" je ale jejich okolí začne považovat za podivíny a Zoe to dostane až do psychiatrické léčebny. Vězeň se vyvlíkne ze spárů svých zločinuchtivých kumpánů a jede Zoe zachránit. Námět filmu je zajímavý, zpracování už tolik ne. Když pominu to, že mi Zoe nezapadá do role vážené manželky šéfa nemocnice (protože vypadá pořád jako dvacítka s nejasnými plány do budoucna) a že ani Michael Stahl-David mi nesedí v roli hodného a bezelstného vězně, tak je celý příběh jen souborem jejich tlachání na dálku. Pro mě jako diváka mezi nimi ta chemie prostě nefungovala a nedokáže vtáhnout do děje. Je to všechno brané tak nějak po povrchu, není ani naznačeno, proč zrovna tihle dva jsou takhle spojeni, i když by se s tímhle dalo pracovat a nějaké hlubší myšlenky by se sem taky daly vpašovat.
-
20%
Skutečně originální premisa, která pochází teprve z dob starověku, když variuje mýtus o androgynech, je jediná zapamatovatelná věc z jinak vysoce nefunkčního snímku. Jméno Whedon se dostalo do kolonky scénář asi omylem, mnohem spíš výsledek připomíná práci začínajícího a nepříliš talentovaného autora. Scénáři chybí de facto všechny akty, byť minimální nerozvleklá expozice, sebemenší zápletka (dramatický oblouk) či smysluplná pointa. Vidíme pouze nepříliš zajímavě konverzující netradiční dvojici a dál už jenom přehlídku klišé – a víc už nic. Zajištěná křehká dívka. Zchudlý hodný trestanec. Nechápající manžel. Nápravě bránící kamarádíčci-zlodějové. Dobrosrdečný černošský probátor. Nešťastné rodinné vazby. Vážně? Vizuální a režijní pojetí mrtvolné, postavy neživotné, sloužící jako prostředek k nejpředvídatelnějším situacím, fikční svět ve vzduchoprázdnu. Závěr, okořeněný automobilovou honičkou a vlakovou scénou (a dál?), k smíchu, stejně jako zdejší přirovnávání tohohle paskvilu k Her. V mých očích ultimátní feel-bad movie.