Muž na hraně (2012)

Tohle dílko mě, ale vůbec nesedlo, FAIL!!

Nevím, jestli je touha po krvi daná genetikou nebo jen znuděností, ale v dnešní digitalizované době se na ní živí spousty lidí. Nemluvím jen o bulvárních novinářích, ale kolik brutálních videí ukazujících popravy nevinných lidí by nevzniklo, kdyby se na ně nikdo nedíval. Bohužel mají tyto nechutnosti dostatečně velkou sledovanost na to, aby jejich autory inspirovala v jejich pokračování. A na stejném proncipu je založena zápletka tohoto filmu. Lidé si klidně nechají ukrást židli pod zadkem jenom proto, aby viděli, jak se chlápek rozmázne o chodník. A pokud by nikdo ani nezvednul zrak, počet exhibicionistů na rampách by se snížil k nule. Tento náš povahový rys bylo to jediné, co mě na filmu štvalo. Nicméně ubráním procent bych autorům jen křivdil. Zajímavý nápad zpracovaný tím nejúspornějším způsobem - aby to netrvalo 3 hodiny - vždy dokážu ocenit. Průzračné charakteristiky postav, žádné velké logické chyby, přiměřená stopáž, to je koktejl zaručující spokojenost. A to i když to nedopadlo přesně tak, jak bych si přál.

Hned na začátku filmu najdete nespočet logických chyb a klišé. Už jen onen útěk z hřbitova za pomocí vlaku je v přiručce “filmových útěků” na první stránce. Nick dále například zahladí své otisky v celém apartmánu, ale minutu na to si bez rukavic suveréně otevírá okno. ‘Muže na řimse’ do třiceti vteřin zpozorují kolemdoucí (schválně, kolikrát za den se jen tak z ulice kouknete na střechu domu). Hlouposti jako rozbití okno pouhým loktem nebo skutečnost, že si na vloupačku vezmete náušnice o průměru menší pizzy bych ještě toleroval, ale když se jich v jednom filmu sejde tolik, je to katastrofa.