80%
Post Mortem není film pro běžného diváka, je to temně laděná psychologicko-sociální studie, která zaujme toho, kdo rád vnímá náročnější, poněkud bizarní historky. A zanechá ve vás pocity ne nepodobné svému názvu…
Komentáře a recenze 4
80%
Pablo Larrain , ktorý sa narodil tri roky po Pinochetovom prevrate, sa díva na všetko akoby z nadhľadu, chladne. A celkom z iného uhla pohľadu, ako napríklad americkí filmári v prípade príbehu z tohto obdobia vo filme Nezvestný.
50%
Post Mortem nejvíc upoutá svým netypickým náhledem na klíčovou událost, kterou tu zobrazuje jen jaksi mimochodem. Z násilného puče zbyly jen zvuky, těla a spoušť. Jeho dopad Larraín interpretuje převážně tím, co zůstává nevysloveno a neukázáno.
40%
Další vadou je již zmíněná směšnost konání hlavního hrdiny. Nejprve v momentě, kdy se spolu s milovanou Nancy rozpláče nad volským okem (už jen popis toho nezní zrovna dojemně). Podruhé pak v závěru, kdy skládá jeden kus nábytku na druhý a odděluje se tak nejen od své jediné vášně, ale také od celého světa.
