Rekonstrukce fotografického Ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení unikátní sbírky téměř sto čtyřiceti tisíc historických fotografií se stává nejen podnětem k vyprávění pohnutého životního příběhu dvou fotografů – otce a syna, ale vede také k oživení česko – německého dialogu, ke zpřítomnění dávných životů a zaniklé kultury. Přivádí k obecnému zamyšlení nad fotografií, která tu není jen historickým svědectvím, ale i prostředkem prožívání a vzpomínání.
Fotografie nalezené v ateliéru Josefa Seidla jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy, jsou pamětí zaniklé kultury, která po staletí utvářela ráz šumavského pohraničí. Stávají se také pojítkem lidí na obou stranách česko-německé hranice, kteří usilují o záchranu společného kulturního dědictví.