Metropolis

Druhá Duna (Dune: Part Two) je jistě nejočekávanějším filmem za dlouhou dobu, a to tím spíš, jak moc se odkládala. Včera si tvůrci odbyli londýnskou premiéru, kde se Zendaya objevila v kovovém a skleněném obleku inspirovaném ikonickou Metropolis a bulvární novináři měli pré. Co je pro nás důležitější, po jejím skončení padlo embargo na vyjadřování názorů na sociálních sítích, můžeme se tedy začíst do prvních rychlých reakcí.

Režiséru Kmotra (The Godfather) či Apokalypsy (1979) Francisu Fordu Coppolovi je 84 let a plní si filmařský sen, s nímž podle všeho usíná od počátku 80. let. Už tehdy hovořil o epickém dramatu Megalopolis odehrávajícím se v kulisách nově vystavěného New Yorku, který v budoucnosti podlehl neznámé katastrofě. Coppola, jenž svůj poslední celovečerní projekt uvedl k nevalnému úspěchu před třinácti lety, si musel Megalopolis sám zafinancovat prodejem výnosné vinice. Během loňska film navzdory zvěstem o zákulisním chaosu dokončil a nyní jej hodlá poslat na květnový festival v Cannes, přičemž na Instagramu zveřejnil první oficiální plakát.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Několik titulů němé éry kinematografie si v cinefilní komunitě vydobylo až nestřídmé renomé. Jde o velkolepé produkce, které posunuly svůj obor a staly se předzvěstí ideálu filmového autorství. Pověst těchto snímků často jen stoupá s tím, že jsou z nějakého důvodu nekompletní či přímo ztracené. Vždyť jaké dílo se dá lépe obdivovat, než takové, které nejde porovnat s našimi očekáváními? Patří sem Metropolis Fritze Langa, von Stroheimova Chamtivost a nyní nejaktuálněji Napoleon Abela Gance. Tento mistrovský kus, existující jako torzo, se díky intenzivní práci archivářů a restaurátorů povedlo uvést alespoň v úctyhodné pět a půl hodiny dlouhé verzi. Ta zdaleka není kompletní, své pověsti však nedělá ostudu.

Filmové umění je úzce propojené s literárním, hudebním a především tím výtvarným. Filmaři a filmařky již od počátků čerpali inspiraci z výtvarných děl, z nichž lze odkoukat práci se světlem či precizní kompozice. V jakých případech však filmy obrazy explicitně citují?

Kvůli Matrixu, který roku 1999 inspiroval novou generaci akčních tvůrců, se přehlíží o rok mladší a tematicky podobný Smrtihlav režiséra Alexe Proyase. Existenciální sci-fi noir v kulisách temného, přeskupujícího se města přistupuje k myšlenkám o spolehlivosti každodenního života z odlišné perspektivy a využívá žánrové trendy minulosti. I po 25 letech od premiéry zůstává pozoruhodným a nepochopeným filmem.

Z Kambodže do Berlína a teď i do Česka přichází experimentální artovka Všechno bude v pohodě, která navzdory množství děsivých výjevů a originálního mixu zdánlivě nesourodých prvků nakonec jen proteče mezi prsty. Ale stane se tak způsobem, jenž je v současné nabídce kin rozhodně velmi specifický.

Ridley Scott je nevyzpytatelný režisér. Má na svém kontě několik klasik, jejichž vliv na filmový kánon je těžko měřitelný, ale také řadu těžko pochopitelných přešlapů vedle. Souvisí to jistě s tím, že se nebojí střídat žánry a styly a hledat neustále nové inspirace. Na počest jeho 85. narozenin se podívejme na jeho deset nejdůležitějších filmových zářezů.

Lidé s poruchou osobnosti, jimž se v lékařských kruzích dříve říkávalo psychopati, tvoří dle průzkumů přibližně jedno procento populace. Projevy jejich mentální či emocionální odchylky mohou být různé. Následující filmové postavy odpovídají těm nejrealističtějším popisům.

Jurský svět: Nadvláda vstupuje do kin a spolu s ním další velkolepá triková exhibice. Které jednotlivé milníky musela kinematografie překročit, aby se sem distala? Podívejme se spolu na patnáct filmů, které se od dvouvteřinového záběru na rodinu kameramana dopracovaly až k tvorbě celých světů pouhou silou fantazie.