Ocelový oř

V roce 1924 filmové studio Williama Foxe uvedlo do kin celovečerní hraný němý film, jehož děj se z větší části odehrává na Divokém západě. Hrdinou je Davy Brandon, jenž jako dítě přihlíží tragické smrti svého otce, který je zabit Indiány. Naštěstí se mu podaří z této těžké situace uniknout do bezpečí. Později hledá vrahy a uchází se o ruku přítelkyně z dětství Miriam Marshové, jejíž otec je jedním z hlavních stavebních inženýrů transkontinentální železnice. K její realizaci napomohla hlavně smlouva, v níž v roce 1862 americký prezident Abraham Lincoln potvrdil podmínky, za nichž Union Pacific a Central Pacific mohou dráhu postavit. Cesta železnice je dlouhá a její tvůrci musejí při tak náročné stavbě překonat takřka nekončící řadu překážek. Davy Brandon při tom pomáhá prosadit původní projekt svého otce... Režisér a producent John Ford se při natáčení tohoto westernu pokusil vyhnout zbytečné velkoleposti a spíše nalézt jakýsi pocit autentičnosti: proto při natáčení bylo vybudováno několik kilometrů železniční trati, na obou stranách vznikla místa připomínající někdejší první osídlení bělochů v Nevadě i město. Na filmu sice spolupracovalo více než 5000 statistů, ale zůstala zdůrazněna důležitost lidské pomoci a spolupráce v okamžicích nebezpečí, při zdolávání Skalistých hor i pouště. Dramatické okamžiky a napětí důmyslně střídají chvíle plné sentimentu, nechybí bouřlivé masové scény i působivé záběry jezdců na koních na pozadí nebe. V řadě filmových pasáží Ocelový oř zaujme svou vizuální nápaditostí, využitím současného natáčení několika kamer (například při útoku Indiánů nebo různými pohledy na jedoucí parní lokomotivu). Film, který u nás dosud nebyl uveden na televizní obrazovce, vysíláme ve virážované verzi (v jemném barevném tónování) a s hudbou Williama P. Perryho, jež byla Pražskými filharmoniky natočena v Praze.