martin-mickey-stusak
28 443 bodů •
9
Krutosti lidstva v psychologickém pojetí, jaký tu snad ještě nebyl. Máme tu další snímek o odcizení a hledání vykoupení sebe sama. Komisař Louis Schneider, nasáklý duševní bolestí v podobě alkoholu, navíc ovládnutý paranoiou a narcismem, je v jádru věci dobrý polda, ale už je unaven světem plného selhání, korupce a mizení důkazů. Bůh je synem feny a jednoho dne ho zabiju, zde mimo jiné zazní a tak máme okamžitě od prvních minut představu, s kým máme tu čest. Tento svět je krutý. Všichni jsou odcizeni od sebe a společnosti a přitom se tváří, jak to všechno perfektně funguje. Scény unesení autobusu na začátku příběhu je symbolikou všeho podstatného v rámci podivností reálného života. Hledá se násilník a vrah, ale vyšetřující policajt musí neustále bojovat za své dovednosti jak na místě činu, tak dokonce i v márnici. K čemu to potom vlastně všechno je? Po mnoha letech policejní práce a zkušeností tohle prostě dovede do stavu šílenství. Příběh je temný ve své zoufalosti nad násilnými činy lapající po dechu depresivní atmosférou. Pokud se divák plně ponoří do psychologie Schneidera, plně pochopí samotný závěr snímku jeho konání. Máme tu vizuální váhu, na které je na jedné straně život a na druhé smrt. Co převažuje? Je pocit vykoupení jen falešný lyricismus?
L'ultima missione
Moiraia ypothesi
Pistolj 73
Strážce zákona
The Last Deadly Mission
