V roce 1985 se čtyři jugoslávští emigranti středního věku vracejí do Bělehradu na pohřeb Mariany, jejich krásné krajanky. Říkali jí Esther, podle Esther Williamsové, protože byla kormidelnicí jejich veslařského týmu čtyř mužů a každý z nich ji miloval. Viděli ji naposledy v roce 1953, kdy ji převezli přes Jadran, těhotnou, aby se připojila ke svému otci v exilu v Itálii. Ve vzpomínkách se dozvídáme příběh jejich mladistvého zasvěcení do sexu, kouření, rock and rollu (Hey Ba-ba-re-bop), Hollywoodu a švédských filmů, džínů na černém trhu a jejich soupeření s Rističem, vůdcem komunistické mládeže, ke kterému okamžitě pocítili odpor.