Zvoník u Matky boží

Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.

Které sto let staré snímky stojí dodnes za vidění? Rok 1923 napsal řadu příběhů, jež jsou z hlediska vývoje filmu podstatné a pomáhají nám dotvořit obrázek doby vyznačující se poválečným rozkvětem i blížícími se vrcholy němé éry. Nabídnutý soupis filmů tedy můžete brát jako inspiraci k doplnění mezer v dějinách kinematografie – leckterá díla jsou totiž stále velmi poutavá.

Mumie je za dveřmi a v Universalu správně pochopili to, že jestli má jejich vznikající hororový vesmír někoho zajímat, nesmí se bát plánovat dopředu.