Wild Blue Yonder, The

Stalo se, že filmař vešel do jeskyně. Věděl zhruba, proč tam jde, i co ho tam čeká. Vstoupil tedy – a užasl. Užasl a s úžasem se také spokojil. Měl však štěstí a k tomu i jeden dobrý nápad. Štěstí v tom, že ona jeskyně, a zejména její výzdoba, byla velmi stará, a že právě on dostal zvláštní povolení být jediným mužem s kinoaparátem, jenž v ní smí natáčet. Nápadem, jak v omezených podmínkách – v situaci, kdy je třeba používat speciální studená světla, pohybovat se výhradně po speciálních chodníčcích, a kdy je přístup do jeskyně umožněn pouze čtyřčlennému štábu na časově omezenou dobu – vytěžit z krásy nástěnných maleb co nejvíce, pak bylo použití 3D ruční kamery.

V roce 1994 objevil francouzský archeolog Chavuet unikátní jeskynní systém a v něm tisíce let staré nástěnné malby. Ty svou dokonalostí a stářím překonaly všechny objevy předchozí. Avšak uzavřenost jeskyně, společně s mimořádnou křehkostí a zranitelností nálezu, nedovolují zpřístupnit toto výjimečné místo pro širokou veřejnost. Původem německý režisér Werner Herzog se stal jedním z mála návštěvníků, kterým bylo umožněno prozkoumat zákoutí jeskynního labyrintu a pořídit unikátní filmové záběry. Herzogův dokument je však něco víc než jen pouhý průvodce po rafinovaně ukrytém a pro běžného člověka nedostupném místě.