Temná deprese... Překvapilo mě, že ten film rozhodně není nečitelný a v podstatě se naplno otevírá divákovi a celkem doslovně vysvětluje. Ale to neberu jako mínus ani plus, jen mě to celkem udivilo.
Neuvěřitelně nudný a hlavně depresivní film, který od nižšího hodnocení zachraňuje jen svérázný a přesto uvěřitelný a přesně padnoucí postřeh varhaníka o tom, co vlastně Ježíše bolelo nejvíc. Sakra, mít po ruce pistoli, tak se vážně odstřelím na místě!
O Bergmanovi mám načteno, ale přiznám se, že Hosty večeře Páně jsem poprvé viděl až včera, ačkoli ho mám doma v kolekci už několik let. Ale klasikou se zkrátka musí šetřit, není to jen o tom, to kvantitativně zkouknout. Chce si to vychutnat. Všichni v HBO a Netflixu by měli Bergmanovy posílat tantiémy, protože tohle je zřejmě nejvykrádanější film posledních let. Monology s divákem do kamery, brutální upřímnost, příšerné až horrorové sekvence, sebetrýznění, zkrátka to na čem dnes stojí dobrá televize, to všechno definoval Bergmann tímto filmem. A Bože ta kamera! Trvá to tedy téměř jak epizoda House of Cards, ale už to z hlavy nedostanete. Doporučuji to nebrát tak vážně, jinak si proženete hlavou kulku jako hlavní hrdina.
