Růžoví plameňáci

Adaptace zásadní divadelní hry padesátých let Kočka na rozpálené plechové střeše slaví 65 let od premiéry. Snímek se stal předním reprezentantem dobového Hollywoodu, autor předlohy Tennessee Williams však přemlouval publikum ve frontách před kinem, aby na film nechodilo. Cenzura totiž nepřipustila obsah zkoumající sexualitu, především pak tu překračující heteronormativitu. Williams prohlásil, že se tím postup americké společnosti zpozdí o padesát let. Přesto se jedná o jednu z nejikoničtějších rolí Elizabeth Taylor i Paula Newmana.

Už osmnáctý ročník Festivalu otrlého diváka se koná v kině Aero jako obvykle na začátku března. Týdenní přehlídka filmových kuriozit opět přinese neumětelský filmový odpad, obskurní klenoty kinematografie i porci projekcí doprovázených interakcí přímo v sále. Letošním hlavním tématem jsou matky, ale v programu se velmi dobře daří i sériovým vrahům a vražedkyním. Náhoda? Nemyslíme si.

Cinefilové ze všech koutů světa se ještě pořádně nevzpamatovali z nečekané podoby nového žebříčku nejlepších filmů prestižního magazínu Sight and Sound, a teď se budou muset popasovat s jeho novou konkurencí. Americké Variety si všimlo, kolik rozruchu se britským kolegům podařilo vzbudit, a rozhodli se založit stejnou tradici. Výsledek pojali hezky po americku.

Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.

Mezi nejslavnější horory sedmdesátých let by většina lidí zřejmě zařadila Čelisti, Texaský masakr motorovou pilou nebo Vymítače ďábla, ale zapomínat by se nemělo ani na Poslední dům nalevo. Půlstoletí starý kmotr exploatačních filmů o zločinu a trestu se podílel na vystřízlivění americké kinematografie, která začala k motivům vraždy a umírání přistupovat dospěleji, a v průběhu let si uchoval pozici filmu stejnou měrou kontroverzního i vlivného.

Padesátý šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je tady. Po roce zase lázeňský ráj ve znamení kolonád pulzuje mezinárodním ruchem a fanoušci i fanynky kinematografie se srocují v očekávání výjimečných filmových zážitků. V následujících řádcích se s vámi budeme dělit o dojmy z jednotlivých projekcí či doprovodných událostí, které vám mohou pomoci vybrat si ten správný film či investovat svůj čas do toho nejvhodnějšího festivalového termínu.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary startuje už zítra a na návštěvníky čeká takřka dvě stě titulů. Světové klasiky, české novinky i půlnoční perličky jsme vám již v průběhu týdne představili (pokud jste tyto tipy nezaznamenali, odkazy najdete pod článkem) a nyní zbývá uvést ještě deset doporučení na zahraniční festivalové snímky, o nichž se možná tolik nemluví, ale pozorní diváci a divačky by je neměli minout.

Mohli bychom nabýt dojmu, že takzvané queer cinema, tedy filmy s motivy vymykajícími se heterosexuální normě, jsou záležitostí teprve poslední doby. Většinou neuvažujeme o tom, že dřívější dekády nebyly tak otevřené a podobná témata v nich zůstávala víceméně jenom v náznacích. Cílové publikum v nich tedy spíš muselo číst mezi řádky. Zároveň jim ale tvůrci mnohdy vycházeli různými způsoby vstříc.

Kultovní hororový režisér Ti West se vrací v té nejlepší formě a v amerických kinech už zní sedmdesátková hudba v jeho retro novince s názvem X. Šestičlenná skupina nadšených filmařů si v ní roku 1979 pronajímá domek na texaské usedlosti, kde chce natočit revoluční pornofilm. Nepočítá ale s tím, že dvojice postarších nájemců nehodlá jen postávat v koutě a s mladými návštěvníky má poněkud zvrhlejší plány.

V polovině března uběhlo přesně padesát let od premiéry nechvalně proslulých i obdivovaných Růžových plameňáků (Pink Flamingos). Exploatační postmoderní komedie se v některých zemích nesmí vysílat dodnes a míra zvrhlých výjevů přesahuje hranici, již si většina diváků stanovuje v souvislosti s pokleslým morálním vkusem. Přesto je snímek Johna Waterse zřejmě nejslavnějším a nejoblíbenějším „oplzlým“ snímkem historie, který inspiroval mnoho pozdějších filmařů i serióznějších titulů a zasloužil se o uvolnění některých tabu v kinematografii.