Mzda strachu

80%

Zajímavosti 9

  • Film v roce 1955 získal filmovou cenu Britské filmové a televizní akademie BAFTA v kategorii "Best Film from any Source".
  • Tato verze je adaptací stejnojmenné knihy Georgese Arnauda. Existuje však i americký remake od režiséra Williama Friedkina z roku 1977.
  • Produkce překročila kvůli pohromám při natáčení rozpočet o více jak 50 miliónů franků.
  • Natáčení začalo 27. 8. 1951 a bylo plánováno na devět týdnů. Ovšem natáčení stíhala jedna pohroma za druhou. Proti všem předpokladům byly nezvykle velké srážky, což zapříčinilo nejen zapadávání vozidel, ale i devastování natáčecí techniky a placu. Navíc si režisér zlomil kotník a jeho žena, představitelka Lindy, vážně onemocněla. Došlo tedy k tomu, že na konci listopadu byla natočena pouze sotva polovina filmu. Vzhledem k blížící se zimě bylo natáčení na půl roku pozastaveno. Poslední klapka nakonec tedy padla až v létě 1952.
  • Film se měl původně natáčet ve Španělsku. Ovšem Yves Montand i jeho žena Simone Signoretová tam odmítli natáčet, dokud byl u moci diktátor Franco. Nakonec se tedy natáčelo na jihu Francie. Přesto šlo ze strany Montanda o odvážný požadavek, jelikož do té doby byl hercem malých rolí a nemohl si moc "vyskakovat". Hvězdu francouzské kinematografie z něj udělala právě až Mzda strachu.
  • Jedna ze scén se odehrává v momentě, kdy náklaďák uvízne v kráteru, do kterého vytéká nezpracovaná nafta. Při natáčení této scény byla použita skutečná syrová nafta. Yves Montand a Charles Vanel tak byli při natáčení vystaveni jejím chemickým výparům a oba kvůli tomu dostali vážný zánět spojivek.
  • Jean Gabin odmítl ve filmu hrát roli M. Joa, jelikož si nemyslel, že jeho fanoušci budou ochotni platit za možnost vidět ho na plátně postupně se měnit ve zbabělce.
  • Ve Spojených státech amerických se filmu dostalo nařčení z antiamerikanismu. To mělo za následek, že američtí cenzoři poupravili či rovnou vystříhali mnoho klíčových scén snímku.
  • První film, který dokázal získat obě prestižní evropské festivalové ceny. Jak Zlatou Palmu na filmovém festivalu v Cannes, tak i Zlatého Medvěda z berlínského festivalu. Stalo se tak v roce 1953.