Recenze: Alma (TV film)

Česká televize šetří. V lednu premiéra hořké komedie Tchyně a uzený, potom pět měsíců jen samé reprízy a nyní konečně zase premiéra.

Fanda (Pavel Řezníček) odchází od rodiny. Ne snad že by svoji manželku (Nela Boudová) a dceru (Lenka Vopelková) už neměl rád, ale jeho podnikání ztroskotalo a on je nechce svými dluhy ohrožovat. Proto se rozvedl a "uklidil" k otci (Alois Švehlík) na venkov, než se největší bouře přežene.

Studentka hry na klavír Marie (Tereza Nvotová) neuspěje u závěrečných zkoušek. Její zrak se zhoršuje rychleji, než si myslela, což je fakt, se kterým se prostě rychle a snadno smířit nejde. Částečným řešením jejích problémů se zdá být pořízení vodícího psa. Jeho přípravu Mariina rodina svěří do rukou zkušeného chovatele a trenéra pana Nečase, tedy Fandova tatínka.

Pokud pomineme jeden scenáristický naschvál u benzínky, pak se oba hlavní hrdinové v první polovině filmu prakticky jenom míjejí. V hlavní roli se drží  dokumentárně pojaté téma vodících psů, potom si scenáristka Irena Pavlová (televizní pohádka O svatební krajce, seriál 4teens) vypomůže tím nejbanálnějším scenáristickým hříchem (Když nevím jak dál, nechám někoho umřít) a startuje příběh další. V něm Franta s Marií neřeší ani tak její handicap jako spíš velký věkový rozdíl, který mezi nimi je.

Ačkoliv tedy scénář rozhodně nepatří k těm nejpevnějším, Alma jisté kouzlo má. Vlastně hned několik. Titulní hrdinku, protože labradorského retrívra prostě nelze nemilovat. Charismatického Pavla Řezníčka, jehož sázka na zdrženlivost je neobyčejně působivá a intenzivní. Terezu Nvotovou, která sice není jako herečka zdaleka tak dobrá, navíc je nucená prát se s češtinou, za to je to osobnost každým coulem. A částečně i režisérku Olgu Dabrowskou, která sice diváka nedokáže vzít do kleští a pevně ho sevřít, ale která miluje drobné okamžiky pravdy a ta osvěží vždycky.

Hodnocení: 55 %