Vánoční ulička s Eddiem Murphym je zajímavý hybrid mezi špatným a dobrým filmem

Tam právě přistála Vánoční ulička, ve které chce Eddie Murphy jako Chris, hlava rodiny Carverových, ze všech sil vyhrát každoroční soutěž ve vánočním zdobení domků. V prvé řadě ho vytáčí soused, který ho pokaždé převálcuje, navíc Chris přišel o práci, takže by mu bodlo, kdyby mu padla do klína výhra v podobě sto tisíc dolarů, která čeká na nejlepší dům.

Jenže jak toho dosáhnout? Jako zázrakem Carter narazí na obchod, kde jsou ty nejúžasnější vánoční dekorace na světě. S takovou přece nemůže prohrát! Co však Chris neví, když podepisuje účet za mastnou výzdobu, že prodávající je prohnaná elfka, která ho právě zatáhla do vánoční hry, jež může zničit celou jeho rodinu.

Už tady je cítit, že na to Vánoční ulička jde trochu jinak. Ostatně, scenárista Kelly Younger má za sebou několik mupetích projektů, které jsou proslulé svéráznými vtípky a bláznivými nápady. A Vánoční ulička má stopy podobného myšlení. Snímek sice využívá všemožná klišé, pokud jde o rodinné problémy a z nich pramenící poučení, ale jeho vývoj, to je druhá věc. Prakticky každých dvacet minut razantním způsobem změní směr a vytáhne nějakou hravou ptákovinu, nemluvě o snaživě pojatých vedlejších postavičkách, kdy i ty nejmenší vždy mají něco, co je charakterizuje.

Ke cti filmu slouží i to, že nepůsobí lacině. Nemusí se to zdát (schválně se v popisu děje vyhýbám detailům, neboť moment překvapení tu hodně pomáhá), ale ve filmu je opravdu velké množství triků, a to navzdory tomu, že stál pouhých 45 milionů dolarů. Trikaři si mohou gratulovat za dobře odvedenou práci a v Marvelu by se měli zamyslet nad tím, proč jejich 5x drahé filmy vypadají hůř. Velmi pěkná je i výprava, která sází na velkolepé a mnohdy opravdu působivě vytvořené kulisy.

A teď k tomu, proč Vánoční uličku nelze úplně doporučit. Představte si, jak by dopadl takový Scott Pilgrim, kdyby genialita jeho scénáře fungovala z půlky a dostal by ho k režii rutinér. Pořád by zůstalo hodně dobrého, ale byl by to takový ten případ filmu, u kterého by si člověk neustále říkal: „Tohle mohlo být tak dobré, kdyby...“

A přesně to je případ tohoto filmu. Dějově přináší řadu zajímavých a osvěžujících nápadů, chování postav je však často za hranou přijatelné stylizace (nad čím se podivují / nepodivují, co ihned akceptují atd.), nemluvě o dírách v logice (hrdina právě přišel o práci a bojí se o peníze, ale do ozdob hodlá investovat všechno a ještě to doprovodí hláškou, že účet nechce vidět). Je zábava nechat se překvapovat vývojem příběhu, jít jím s postavami už je složitější.

Režisér Reginald Hudlin, který před mnoha a mnoha lety natočil s Murphym průměrný Bumerang (1992), navíc evidentně není někdo, kdo umí podobnou látku prodat. Částečně ale možná narážíme i na limity rozpočtu, kdy se sice nešetřilo na tricích, ale je otázkou, jak to bylo se samotným natáčením. Ony zmíněné svérázné nápady, kdy např. na scénu nastoupí slepice ve francouzských oblečcích, aby způsobily chaos, totiž nejsou dotažené. Zatímco Edgar Wright by u podobných momentů rozjel orgie vizuálních atrakcí, Vánoční ulička jde cestou nejmenšího odporu a vše vyřeší jedním záběrem.

A jednoznačným záporem je zbytečně natahovaná dvouhodinová stopáž, která je pro komedie obecně vražedná, nevyváží to ani vděčné zkažené záběry během závěrečných titulků. Jsem na vážkách, jak se k Vánoční uličce v hodnocení postavit. Není to film, který by mohl kdokoli obvinit z toho, že je jen další vánoční taškařicí bez nápadu. Těch je tu naopak dost, jen exekuce pokulhává. Pokud si však chcete dopřát novou komedii se sváteční příchutí, rozhodně jde o jednu z lepších variant, která aspoň nepůsobí jako generický laciný produkt. A to vlastně není úplně málo.