24.5.2011, 19:46

Recenze: Osmdesát dopisů

Kilometry vlnitého plechu, nezúčastněně věčné praskliny na chodnících, širé lány, stohy papíru, armády razítek, moře času... Helena Kadrnková a její syn usilují o vystěhování ze socialistického Československa do Velké Británie za svým manželem a otcem. V neokázalém, ale o to působivějším debutu Václava Kadrnky jsou jejich jedinou spojnicí a společnou nadějí - dopisy.

Gottwaldov, čtvrtek 29. března 1987, deset hodin večer. Helena Kadrnková usedá ke stolu a píše svému manželovi dopis číslo čtyřicet čtyři. Potřebuje si s někým popovídat, potřebuje si odpočinout, potřebuje dobít energii. Kolik jich ještě bude muset napsat, než jí a jejímu dospívajícímu synovi Vaškovi komunistický režim dovolí vycestovat z Československa na kapitalistický západ?

Vašek (Martin Pavluš) se probudil se, snídaně připravená a máma pryč...

Jediný ryze český reprezentant na Berlinale 2011 v sekci Fórum, držitel Zlatého ledňáčka za nejlepší český film roku na Finále Plzeň 2011, ale přesto všechno pořád také titul, o němž málokdo ví. V čem tkví jeho výjimečnost? A proč je širší divácké obci stále utajený? Obě odpovědi spolu souvisejí: Neokázalá intenzita a zarputilá neochota divákovi jakkoliv nadbíhat.

Václav Kadrnka v autobiograficky laděném rodinném dramatu rekonstruuje jeden den ze života své matky. Jen co se vzpamatovala z těžkého onemocnění a odložila paruku, vyrazila do boje. Náročného, nekonečného, vyčerpávajícího, ale nutného a jediného možného. Malý Vašek, který si dnešní cestu na ní vyvzdoroval za cenu enormního fyzického nasazení a menšího citového vydírání, se tak stává svědkem ubíjejícího martýria v neprostupné říši šedi, poslušnosti, beznaděje a korupce. Nekonečně dlouhé ploty z vlnitého plechu, chodníky, jejichž praskliny zůstávají po desítky let stále stejné, narvané autobusy, úhledně zoraná pole, unifikované brano, co zavírá samo, schody s lepeným linoleem a lidé přecházející, přebývající, naučeně přežívající, odevzdaně klepající na dveře s nápisem „Neklepat“...

Nekonečné obstrukce režimu. Na západ se prostě necestuje!

Režisér se zcela záměrně vyhýbá všem zprofanovaným rekvizitám doby, jakými byly rudé hvězdy, žlutobílá policejní auta či optimistická hesla ohledně plnění pětiletých plánů a přátelství se Sovětským svazem na věčné časy. Cíleně ulpívá na nekonečnosti (čehokoliv), zdůrazňuje zvukovou stránku filmu, přičemž velmi střídmě pracuje s hudbou a víc než šetří na dialogu. Je to jednoduché a neokázalé a přitom intenzivní a oslovující. Intimita rodinných vazeb díky tomu dostává patřičnou intenzitu, křehkost a naléhavost. V jistém smyslu drama všedního normalizačního dne Osmdesát dopisů připomíná některé filmy současné rumunské nové vlny, která tolik září na světových festivalech - je surový, nikoliv snad nějakou brutalitou, ale svou sugestivní autenticitou.

Není pochyb o tom, že v osobě Václava Kadrnky vstupuje do české kinematografie sebevědomý a komplexní filmař, originál, který hodlá jít vlastní cestou. Snad ho právě ta jinakost neumlčí či nevyžene, jako se to stalo Oskaru Reifovi (Postel) či Petru Václavovi (Marian, Paralelní světy). Strom české kinematografie potřebuje omlazující pruty jako sůl!

Hodnocení: 80 %

P. S.: Osmdesát dopisů můžete kromě jiného vidět na blížícím se zlínském festivalu a na letošní Letní fimové škole v Uherském Hradišti.

-
-

Související články:

Karlovy Vary 2017: O Křišťálový glóbus se utká Křižáček s Rodenem. Mezi dokumenty bude Klusákův Daliborek

52. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary představil program jednotlivých sekcí. V hlavní soutěži se o Křišťálový glóbus bude ucházet...

Recenze: Perfect Days - I ženy mají své dny

Stárnoucí a osamělá kadeřnická celebrita Ivana Chýlková, sebevědomý dredatý zajíček Vojtěch Kotek a bezelstně homosexuální Ondřej Sokol v hlavních rolích...

Český (půl)lev 2011: Mnoho povolaných, málo vyvolených! Vítězství?

Deset hraných snímků, dva animované. Taková je bilance českého filmu za první pololetí roku 2011. Kdo z nich může pomýšlet na křišťálovou sošku lva...

Recenze: V peřině

"Připadám si zmatená, když probudím se v peřinách," zpívá Lucie Bílá v titulní písničce a dost tím vystihuje pocity z filmu. "Sním, či bdím? Pochopím, je...

Recenze: Lidice

"V Boha věřím, ale vůbec mu nerozumím." Největší tragédie moderních českých dějin, která ohromila a dojala svět, konečně na filmovém plátně. Ve strhujícím...

V Plzni vyhrály hned dva filmy - Kuky a Osmdesát dopisů

Teprve potřetí ve čtyřiadvacetileté historii festivalu českých filmů Finále se stalo, že porota nenašla jen jednoho vítěze, ale rovnou dva. Pětice...

Osmdesát dopisů očima Františka Fuky

Následuje kompletní děj filmu (a není to spoiler): Komunistické Československo. Mladý kluk se probudí. V bytě nikdo není. Sní snídani. Běží do města. V...

Ankety

Na kterou únorovou novinku (2019) vyrazíte do kina?
  • LEGO® příběh 2
  • Na střeše
  • Marie, královna skotská
  • Alita: Bojový Anděl
  • Nedotknutelní
  • Jak vycvičit draka 3
  • Úhoři mají nabito
  • Mrazivá pomsta

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: