Recenze: Rychlejší se vleče pod tíhou roztěkanosti (Video)

Rád bych vykřikl ano. Rád bych hned zkraje s nadšením spustil o tom, jak se Johnson nekompromisně probíjí filmem a doslova přes mrtvoly se dere vstříc syrovému finále. Jenže to nejde. Režisér / scenárista George Tillman Jr. očividně neměl úplně jasno v tom, jaký film vlastně natočit a tak jich natočil několik. Žádná ze stran nedominuje, žádná neohromí. Navzájem se akorát ruší a ve výsledku jen divák s lítostí přemýšlí nad tím, jaký potenciál látka měla a jakým směrem by pomstu směroval on.

Tak předně – Rychlejší není jen o pomstychtivém bratru. Je ve skutečnosti o třech lidech, jejichž životy se prolínají. Vedle pomstychtivého bratra, který ztělesňuje klasické osmdesátkové principy „revenge movies“, dále servíruje detektivní trosku (Billy Bob Thorton), která to má za pár a ke své smůle (?) dostane případ na starost a mladého zabijáka (Oliver Jackson-Cohen), jenž má za úkol Johnsona sundat. Thortonova linie vypadá jako „něco, co by natočil David Ayer ve svém slabším období“ (Street Kings, scénář k Training Day). Špinavost policejní reality, ve které se detektiv drží na nohou jen díky alkoholu/fetu, má rozhodně potenciál. Pokud je jí ale věnována pouhá třetina filmu a polovina z té třetiny je vedena ve flashbacích věnující se jediné události, moc prostoru nám pro charakterové podhoubí nezbývá.

S velmi podobným problém se potýká i linie mladého zabijáka, jehož život je jakýmsi vlhkým snem teenagerů o téhle profesi – nádherný veliký dům, garáž plná megaluxusních aut, blond rošťenka v posteli, nekonečně množství peněz, perfektně padnoucí obleky, zkrátka život bez hranic. Podobně jako u detektiva, i zde je jistá snaha o vytvoření charakterového backgroundu, ale nedaří se. Příliš rychle, příliš málo. Stylem je navíc vrahova linie od ostatních maximálně vzdálena (tak trochu připomíná – i svou nedokonalou snahou o cool efekt – Sejmi Eso Joe Carnahana). Ve výsledku tedy máme film, který míchá osmdesátkovou tupost, moderní policejní drama a nevydařenou varianci na Tarantina.

Přesto Rychlejší není úplně k zahození. Linie s pomstou má drajv a i když v ní má Johnson možná až příliš zarputilý výraz (chvílemi vypadá skoro jak úchyl, když pozoruje své oběti), jednoznačně funguje a v rámci žánrových mantinelů splňuje to, co si předsevzala. Linie s poldou je horší, ale má famózního Thortona, který podobné zpustlíky zvládá levou zadní.

Linie s vrahem má pár dobrých nápadů (dolarovka), jinak je ale úplně zbytečná. Být ten příběh náplní samostatného filmu, kde by měl divák čas se postavě pořádně dostat pod kůži, namísto aby ji poznával z chaotických útržků, mohlo to fungovat. V rámci Rychlejšího je to jen „pěst na oko“.

Na Rychlejšího je třeba nahlížet jako na tříchodové menu, ve kterém pomstychtivý předkrm namlsá, hlavní policejní chod neurazí a zabijácký dezert bohužel zhořkne v ústech. Snaživá pointa totiž jen podtrhne slabé rozkreslení charakterů, díky kterému se divák nemůže skutečně angažovat. Rychlejší není úplně blbý film, dokonce není ani vyloženě špatný. Je jen ohromně nedotažený a školácky roztěkaný. A to vzhledem k potenciálu bolí.