Pasivně agresivní Ricky Gervais si stěžuje na lidi, kterým nepřijde vtipný, místo aby vymyslel pořádný vtip. K úspěchu mu to bude stačit

Pasivně agresivní Ricky Gervais si stěžuje na lidi, kterým nepřijde vtipný, místo aby vymyslel pořádný vtip. K úspěchu mu to bude stačit
Ricky Gervais | Netflix
Ricky Gervais byl tak deset let zpátky úžasný komik. Jeden z mých nejoblíbenějších. Pak se ale jako tolik jiných nebyl schopný přenést přes své předsudky a omezený rozhled a zařadil se do antiwoke tábora. To je pro něj samozřejmě kariérně skvělé, stal se dalším moderním mučedníkem, takže má jistotu vyprodaných sálů a hlasitých zastánců. I svůj aktuální netflixovský SuperNature speciál se Gervais rozhodl zarámovat vymezením se vůči „době, která ztrácí smysl pro humor“.
Většina z jeho výstupu se týká ateistické agendy, což je pro něj dlouhodobé téma, jehož prostřednictvím se v prostředí stand-up zaryl do paměti. Před deseti lety bylo v USA v módě „New Atheism Movement“ a Gervais skvěle zapadl mezi řadu veřejných mluvčích, kteří velmi zarytě vystupovali proti náboženství. Jen Ricky to zvládl s notnou dávkou humoru, což ho povýšilo nad ostatní.
Od té doby už se nový ateismus trochu okoukal. Ono není zase tolik způsobů, jak dokola vyvracet tytéž biblické příběhy a spirituální představy. Tak to nyní Gervais okořenil. Nejenže ze sebe udělal odpůrce náboženství, ale i progresivismu, především progresivismu v kontextu humoru. Tento aspekt zabírá menšinu jeho Netflix speciálu, protože to je ale jediná jeho část, která nepůsobí jako deset let starý scénář vytažený z šuplíku, budu se soustředit na ni. Také proto, že mi tím Gervais tak trochu rve srdce, když mi dává najevo, že už nebudeme kamarádi jako dřív.

Kam se poděl smysl pro humor?

Ricky Gervais evidentně žije v domnění, že lidé z progresivního spektra tvrdí a vyžadují, aby například LGBTQ+ témata nebyla terčem humoru. Že se nesmí říkat vtipy o gayích, lesbách nebo translidech. Mluví o tom, jak je „woke humor“ nudné safe space. To ale jednoduše není pravda ani v nadsázce. Stačí se podívat na Youtube a Tik Tok. Může jít o zprvu soukromé osoby, které postují pravidelné vlogy, nebo promyšlenější aktivisty a aktivistky jako Natalie Wynn z Contrapoints nebo Abigail Thorn z Philosophy Tube, které veškerou svou agendu formulují prostřednictvím humoru a nadsázky.
Existují imainstreamové televizní pořady jako sebeparodický RuPaul's Drag Race. Člověk každopádně nemusí hledat zas tak dlouho, aby viděl, že existují zástupy lidí, kteří nedělají nic jiného, než že si za cenu velké zranitelnosti sebe sama dělají legraci z LGBTQ+ zkušeností. Lidé z těchto subkultur je pak většinou milují.
Jenže to je právě ono – dělají si legraci z této zkušenosti, protože ji z první nebo přinejmenším z druhé ruky mají. Mluví o věcech, jimiž si prochází oni a jejich přátelé. Tímto humorem často zpřítomňují trápení, starosti a těžkosti, jimž LGBTQ+ lidé čelí, ale kritizují i určité neduhy typické pro její příslušníky a sebe samotné.
Komparz
Ricky Gervais | British Broadcasting Corporation
Gervais a stand-up komici jemu podobní však každým svým vtipem LGBTQ+ zkušenost znelidšťují, pracují s mrtvými karikaturami, které na základě nepochopení a odmítnutí pochopit vymysleli lidé zvnějšku, aby LGBTQ+ komunitu označili za absurdní a nedůstojnou.
A takové vtipy se skutečně dělat nesmí. Ne ve smyslu, že když je uděláte, měla by vás zatknout policie, ale protože se stáváte hlupákem a lidé okolo vás mají nárok na to upozornit. Ricky Gervais má úžasný cit pro ten aspekt života, který vychází z jeho zkušenosti, proto jsou tak skvělé seriály Kancl a Komparz. Nerozumí ale všemu. A je dopředu rozhořčený, jak by si někdo mohl troufnout ho kritizovat.
Vtip Rickeyho Gervaise na účet translidí spočívá v tom, že zmíní jejich existenci a jeho publikum se začne smát. „Tohle platí jen pro staromódní ženy. Ženy s dělohami. Pak jsou tu ještě nové ženy s vousy a čuráky. Pro ty to neplatí.“ Smích. „Proč by transžena nemohla na dámské toalety? Co na ní není ženou, podívej na její zájmeno ‚ona‘! Jeho penis? Myslíš ‚její‘ penis, ty nenávistnice! Bojíš se, aby tě neznásilnil? Myslíš, doufám, ‚neznásilnila‘!?“ Ještě hlasitější smích.
Rád bych, aby mi někdo vysvětlil, v čem tu spočívá humor, když ne ve vyčlenění, ponížení a odmítnutí skupiny lidí. Krom toho tento „vtip“ explicitně stvrzuje statisticky vyloučenou tezi, že transženy představují zvýšené riziko sexuálního násilí. Vlastně ano, představují – jsou tragicky často jeho oběťmi. Opakování těchto vtipů dělá svět horším místem pro lidi, kteří ve stínu lživých stereotypů musí žít. I pro jejich přátele a rodiny.
Po životě
Ricky Gervais | Netflix

Víc výmluv než vtipů

Gervais trpí tím, že zřejmě ztratil kontakt se svým publikem. Tedy jinak: Odmítá připustit, jakou roli v kultuře začal zaujímat, přestože už to v tuto chvíli musí chápat. Na začátku stand-upu vysvětluje, že když si dělá legraci třeba z žen, jde o ironii. Říká záměrně něco špatného, abychom se zasmáli tomu, že někdo něco tak nevhodného řekl, a abychom si uvědomili, jak absurdní by bylo myslet to vážně. Tímto způsobem velká část z nás vtipkuje se svými přáteli, zdá se to tak samozřejmé! Jenže problém je, že profesní komik nemluví ke svým přátelům, u nichž s jistotou ví, že ironie vtipu bude pochopena a zachována.
Zvlášť u komiků milovaných diváky konzervativního spektra platí, že tyto vtipy přijímají jako zakázanou pravdu. To je velká nevýhoda a nebezpečí humoru založeného na satiře, dvojsmyslu či ironii – jakmile nejsou tyto nástroje rozeznány nebo respektovány publikem, platí prostě první význam. Jakmile komik pronáší věty otevřeně zesměšňující ženy a publikum je přijímá jako věty zesměšňující ženy, jaký má smysl, že autor to ve své hlavě myslel jinak?
Krom toho není jasné, jaká „druhá vrstva“ by měla za Gervaisovou satirou být. Podle výše zmíněné logiky by mělo být přeříkávání nejhnusnějších transfobních vtipů urážkou transfobů. Jenže o pár okamžiků později Gervais vysvětluje, že jde o provokaci samotných translidí, aby se naučili dělat si ze sebe legraci, protože je to nutné k rovnocennému postavení ve společnosti. Tahle dvě vysvětlení si navzájem dokonale protiřečí. A co se týče myšlenky, že transkomunita potřebuje Rickyho Gervaise, aby ji prostřednictvím urážek vychovával a tím jí daroval rovnocennost... No raději to nechme být. Není každopádně divu, že vzniká zmatení.
Ve chvíli, kdy váš vaše vlastní publikum místo jako parodii šovinistického idiota vnímá jako hrdinu pronášejícího nekorektní pravdu, děláte něco špatně a potřebujete zvážit, jestli není na místě udělat nějakou důslednou změnu. Tedy pokud mluvíte pravdu, když se vymlouváte na satiru, a já bych za Gervaise v tuhle chvíli ruku do ohně nedal. I přestože si ke konci udělá čas na to, aby prohlásil, že samozřejmě podporuje práva translidí. Jenže to nic nemění na tom, že jeho transvtipy jsou povrchní a pitomé, založené na nepochopení a transfobové je využívají jako munici.

Když musí Gervais zastavovat show a vysvětlovat, že si jen dělá legraci, znamená to, že píše špatné vtipy, kterým není rozumět. A beztak tohle gesto k ničemu není, protože příznivci doslovného výkladu stejně vždycky řeknou: „No jasně, musel to říct, aby mu to tam pustili, aly my víme, jak to myslí doopravdy.“ I fašistické organizace, jež se k této ideologii vědomě hlásí, ostatně počítají právě s tím, že svou propagandu mohou v případě stížností vydávat za nadsázku. To je akademicky zdokumentovaný fakt.
Kancl
Ricky Gervais | British Broadcasting Corporation (BBC)
Gervais navíc neexistuje ve vzduchoprázdnu. Veřejně přijal roli politického komika a našel bezpečný přístav u konzervativních komentátorů a veřejných osob, které ho porůznu zvou na své platformy a opakovaně ho ujišťují, že je obětí zákeřného davu.
Natočil už několik sérií podcastu s islamofobem, antiintelektuálem a představitelem nového ateismu Samem Harrisem, který považuje „progresivní nemoc“ za zhoubu civilizace a největší výzvu, jaké čelíme. Nedávno prohlásil, že identifikovat se na individuální rovině se svou etnickou skupinou namísto toho chápat se jako neutrální člen společnosti považuje za svého druhu psychickou poruchu.
Gervais nemá (alespoň veřejně) zdaleka tak silný ideologický postoj, naopak káže toleranci. Nicméně se zdá, že je pro něj nesmírně příjemné trávit čas s člověkem, který mu říká, že se nemusí změnit on, ale všichni okolo. A je mu jedno, jaké další hodnoty propaguje.

Utiskovaný multimilionář, kterého všichni poslouchají vyprávět o tom, jak mu svět křivdí

Gervais tráví úvod svého pořadu stížnostmi na to, jak jsou na něj lidé oškliví a jak se o něm zle píše na Twitteru. Je bizarní, že v jednom souvětí dokáže jednak připomenout rekordní multimilionovou sumu, kterou od Netflixu obdržel za své vystoupení, jednak se líčit jako otloukánek, který v dnešní době tolik trpí.
Je prominentním mužem na vrcholu s obrovskou mediální mocí, přesto se prezentuje, jako by vystupoval z pozice outsidera. Jako by kritizovanými vtipy neponižoval marginalizované skupiny, ale naopak někoho, kdo stojí nad ním. Mluví o sobě, jako by jeho kariéra byla v ohrožení, i když nikdy nevydělával tolik peněz jako teď.
A jeho publikum mu to věří, protože nejde o humor jako odkrývání pravdy, ale humor jako sdílení politického názoru a nesmyslného pocitu ohrožení. Je to humor z pozice autority, která se bojí, že o své privilegium přijde, tak se snaží udržet ty pod sebou na uzdě.
Co ale Gervais přesně očekává, když si stěžuje? Vždyť každý komik byl někdy někomu trnem v oku. Protestovalo se jak proti komediím, které dnes považujeme za nepřijatelné, odpudivé a amorální (a většinou jsme je už zapomněli, protože zmizely v propadlišti dějin), tak proti těm, které máme za pozitivní, zásadní a přelomové. Protesty proti komikům jsou konstanta. Musíme se tedy dívat, kdo protestuje a proč.
Někde zakázaný byl snad každý film Mela Brookse. Jenže to slavného židovského komika nepřimělo začít rozhazovat urážky směrem k publiku. Novinkou jsou komici neustále si stěžující na to, jak jsou na ně ostatní zlí, a požadující imunitu vůči kritice. Gervais v tom zdaleka není sám, je to už prakticky celý subžánr. Jenže zatímco Louis C. K. byl do této pozice dotlačený okolnostmi, Gervais sem došel sám.
Komparz
Ricky Gervais | British Broadcasting Corporation
Proč těmto mužům najednou tak moc vadí, že jsou kritizovaní? Může to být čistě komerční rozhodnutí – je finančně lukrativní být trpitelem, mučedníkem a symbolem „vzdoru“. Gervaisovi se ale spíš zarylo pod kůži, že ho kritizují lidé, o jejichž souhlas by stál. Lidé, kteří by mu podle něj měli rozumět. Lidé, k nimž se před deseti lety řadil. A místo toho, aby si to vyložil tak, že dělá něco špatně, uvěřil, že se všichni okolo něj zbláznili.
To je nakonec nejvstřícnější výklad. Ten druhý je, že celé Gervaisovo vystoupení je kompletně vykalkulované a vypočítané tak, aby vyždímal konzervativní (když budeme volit nejmírnější označení) publikum a vymáčkl každý dolar z jeho rozhořčení a potřeby slyšet stvrzený příběh o woke diktatuře.
Gervaise nikdo nenutí, aby se ve svém aktuálním speciálu věnoval okrajovým tématům „kulturní války“. Proč nepřestává mluvit o translidech, když to jindy označuje za absurdní téma, kterému se postmoderní neomarxisti věnují místo důležitých společenských problémů? Na pódiu stojí sám, je to jeho monolog, přesto netrvá pět minut, než na to přivede řeč. Konkrétně do speciálu SuperNature je to navíc vecpáno velmi násilně a vůbec to nezapadá do zbytku show. Jde o patologickou potřebu provokovat, nebo o ryzí cynismus?
Ricky Gervais selhal. Ne komerčně, naopak je úspěšnější než kdy dřív. Ne co do dosahu, poslouchá ho víc lidí než dřív. Selhal morálně. Jednak proto, že hodnoty, které prosazuje, jsou přinejmenším pochybné. Ale ještě víc proto, že není schopný vyjádřit se naplno, místo toho se schovává za absurdní horu výmluv a kňourání o tom, jak jsou všichni přecitlivělí. Jsi komik, Ricky, probůh, přestaň fňukat a buď aspoň upřímný ohledně toho, o co ti jde. Buď zastáváš otřesné názory, nebo jsi ochotný dělat za peníze jejich maskota. Jako bývalému Gervaisovu velkému příznivci je mi při sledování jeho speciálu velmi trapně. Díky bohu, že drtivá většina stopáže je ateistický autopilot z minulé dekády.
Stále se chvílemi snažím odhadnout, co se děje v jeho hlavě. Najdeme Tweet z konce roku 2018, v němž píše, že nemá rád komiky, kteří si stěžují, jak se dnes nesmí o ničem vtipkovat. A v podcastu s Harrisem relativně nedávno zmiňoval, že se nechce stavět do pozice chudáčka, protože ví, že je velmi úspěšný, bohatý a kariérně by na tom nemohl být lépe. Jeho Netflix speciál, tedy to médium, s nímž přijde do kontaktu úplně nejvíc lidí, ale vysílá přesně opačnou zprávu. Lhal tehdy, nebo lže teď? Ví to aspoň on?
Gervais je komik, ne veřejný intelektuál, takže bychom možná neměli čekat, že na požádání předloží neprůstřelný ideový manifest. Je ale zajímavé, že přes všechnu satiru, nadsázku, přehnanost a záměrné provokace je nám naprosto jasné, že je ateistou vystupujícím proti organizovanému náboženství a pověrčivosti. O tom není pochyb. Jeho postoj k progresivním tématům, o nichž přitom nepřestává mluvit, je naopak zcela neorganizovaný a těžko čitelný. Proč to jednou jde, a jednou ne?
Ricky Gervais je nyní ve stavu, kdy váží každé slovo, aby příliš neurazil odpůrce interrupcí, tedy lidi s podle něj špatným názorem, kteří chtějí nakazovat druhým, co smí dělat. Okolo nich chodí po špičkách a říká, jak špatná je jen malá část z nich, jak je třeba negeneralizovat. Oproti tomu transčlověku, který se prostě snaží žít svůj život v rovině základní lidské důstojnosti, se dá nakálet na hlavu, kolik se toho tam vejde, a ještě dostane vynadáno, že se mu to nelíbí. To je nakonec vše, co je k tomu potřeba říct.