Recenze: Eurovize - Extravagantní komedie, která si svou naivitu dokáže obhájit

Recenze: Eurovize - Extravagantní komedie, která si svou naivitu dokáže obhájit 9 obrázků v galerii
Eurovize | Foto: Flipboard
Již od roku 1956 se každoročně koná hudební soutěž, o které v Evropě již každý určitě slyšel, ale až nyní byla poctěna celovečerním filmem. A ten je natolik svérázný jako jeho hudební předobraz.

Eurovize, mluvíme-li nyní o extravagantní hudební show, je pro mne spíše španělskou vesnicí. Stačí se ale podívat na pár záznamů z vystoupení a obeznámit se s ohlasy, které soutěž doprovází, a všem je asi jasné, že samotný hudební přínos bývá v této souvislosti poněkud diskutabilní (byť jsme díky tomu poznali třeba ABBU, kterou si znehodnocovat rozhodně netroufnu). A když vyšlo najevo, že David Dobkin, režisér časem prověřených komediálních hitů jako Rytíři ze Šanghaje či Nesvatbovi, natočí o tomhle roztančeném blbnutí snímek podle scénáře Willa Ferrella, mohli jsme očekávat v podstatě cokoli. A ve značně svérázném duchu prezentoval film také první trailer, který ignoroval příběh a zaměřil se pouze na velmi bizarní a výstižně parodický hudební videoklip, v němž Ferrell v mimózním převleku křepčil se svou kolegyní Rachel McAdmas. A po zhlédnutí musím chtě nechtě konstatovat, že podobně laděnou a tematicky okázale sebereflexní komedii jsme tu neměli opravdu dlouho.

Trailer:

Eurovize je příběhem dvou věčných snílků, Larse Erickssonga (Ferrell) a Sigrit Ericksdottir (McAdams). Oba celý život nevytáhli paty z přístavního islandského městečka a oba milují hudbu a navzdory nepochopení ze strany okolí touží po účasti na prestižní pěvecké soutěži, která dala světu ABBU a Islandu by přinesla dlouho odkládanou slávu. Skrze sérii náhod a bizarních událostí se sympatická dvojice, která se zdá být příliš dětinskou, než aby mezi sebou udržovala romantický poměr, nakonec na Eurovizi dostává a předvádí show, jakou svět (ne)viděl.

Eurovision Song Contest: The Story of Fire Saga | Foto: Netflix

Už od prvního nástřelu děje lze poznat, že tady se jede podle až nebezpečně povědomé a neoriginální šablony 'jak odstrkovaný snílek nakonec ke štěstí přišel'. A skutečně, dlouho jsme nemohli vidět snímek s áčkovými tvůrčími parametry, který by tak okázale a především hrdě a uvědoměle prezentoval příběh plný klišé a sentimentu. Celý děj je slepě odhadnutelný, ale to tentokrát vůbec nevadí, neboť jeho hlavním posláním je zábavná a záměrně nadnesená 'reklama' na každoroční mezinárodní kontest, v němž mají bizár a extravagance vysoké postavení. Z dialogů čpí naivita a jednoduchost, ale nejsou trapné ani nechtěně blbé, a Dobkin jako tradičně nemá problémy s tempem, takže jednotlivé etapy příběhu přichází celkem plynule - a že je občas naruší nějaký absurdní zvrat jako z nevěrohodné pohádky, to se dá vzhledem k satiricky nastavenému zrcadlu snadno odpustit.

Na druhou stranu jde o film s Willem Ferrellem, tedy o skoro samostatný subžánr komedie, k němž se řada diváků již v posledních dvaceti letech naučila adekvátně přistupovat. A je zkrátka znát, že ten Ferrellovský humor se tu kříží s podstatně nevinnějším a univerzálním přístupem, který má cílit v podstatě na celou rodinu - a zatímco někdy to není škodu a přichází zcela nečekaný vtípek, jindy se upadá do stagnace a komik z Frat Packu je tlačen do serióznějších poloh, které mu s touto neurvalou postavou prostě nesedí. A vyloženě zvláštní je také sledovat Pierce Brosnana v úloze jeho otce a nerudného rybáře, který je těžce nevyužit, ale v součtu není divu, když podle všeho sám neví, do čeho se vlastně nachomýtl. Naštěstí je vedle nich ještě Rachel McAdams, která si svou roli ohromně užívá, i po čtyřicítce vypadá krásně, a když se příběh začal až moc plácat na místě a opouštět schéma naivní parodie, mohl jsem si alespoň představovat, jak ji za zvuků některé ze zdejších nakažlivých melodií navlékám snubní prsten.

Eurovision Song Contest: The Story of Fire Saga | Foto: Netflix

Ano, také muzika se ve finále povedla, skvěle vystihuje atmosféru a náturu soutěže a závěrečný romantický slaďák možná nemá parametry Shallow a nebude vyskakovat z rádia každých pět minut, ale svůj účel plní a dostane diváka tam, kde ho mít chce. A velmi podobně je na tom ostatně celá Eurovize - místy sice selhává jako komedie, která má přinášet sled komických situací, a až příliš se poddává svým klišé, ale většinou přesně tuší, o čem a jak pojednává, tudíž jsem neměl problém přijmout její dětinský hravý nádech a bez přemýšlení nasávat její nakažlivou atmosféru. Will Ferrell možná občas působí až moc zvláštně, ale jeho vtipný vygumovaný výraz sem většinou skvěle pasuje, a McAdams je andílek, kterého chci vidět častěji a hlavně v kině. A David Dobkin potvrzuje, že umí točit zajímavé a neotřelé komedie, které asi nesednou každému, ale jedno se jim musí přiznat - jsou své a nestydí se za to.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE


Ankety
Jaký film s Evou Green máte nejraději?
Snílci (2003)
Království nebeské (2005)
Casino Royale (2006)
Perfect Sense (2011)
Temné stíny (2012)
300: Vzestup říše (2014)
Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (2014)
Jiný
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist