Hvězda nových Star Wars v dojemném filmu plném inspirace

Mají anglického buldočka Marvina, s nímž Paterson chodívá večer na procházku a pokaždé se staví v místním baru. Každý den ráno brzy vstává, aby se svačinou připravenou Laurou byl včas u svého autobusu. Paterson je ale také básník a denně zapisuje své básně do sešitu, který má stále při sobě. Sledujeme každodenní rytmus života dvou nenápadných lidí: nic pozoruhodného se neudá, půvab vyprávění tvoří poezie drobných detailů.

Jim Jarmusch (režie) nám ve svém nejnovějším snímku ukazuje, že v jednoduchosti je síla a zde to platí na sto procent. Hlavní deviza příběhu tkví právě ve stereotypu, jakým je příběh vyprávěn a tím nás ještě více vtáhne do běžného života řidiče autobusu, který má ovšem duši umělce. Příběh zdokonalují někdy až nepatrné zvraty, které udržují diváckou pozornost.

Adam Driver nám naprosto jasně ukazuje, že není jen němá tvář v masce, jak ho většina lidí zná ze Star Wars: Síla se probouzí. Troufám si říct, že se pravděpodobně jedná o jeho životní roli. Je krása sledovat, jak se v něm ve filmu probouzí a mění jeho charakter, jako např. když se z „trdla“ milující svou ženu stává sebejistý štamgast svého oblíbeného baru nebo když se z basníka stává řidič autobusu, pro kterého je jeho práce zároveň inspirací. Celým film stojí na hlavním představiteli, což se filmu daří maximálně využít a pokud by tomu tak nebylo, tak by se špatným výkonem padl i celý film.

Tento snímek rozhodně není pro každého, takže pokud nemáte rádi filmy, ve kterých čekáte na nějaký větší zvrat pekelně dlouho, Paterson rozhodně není pro vás. Filmu by se dalo vytknout, že se v něm příliš dlouho nic neděje a je tak místy nudný, což mi osobně už časem také zaačlo vadit. Na druhou stranu právě tento až poetický stereotyp je na celém filmu nejsilnější.

Zásadní momenty celého příběhu přijdou až ke konci. Jeden z nich je pro mne opravdu speciální, a to když za Patersonem přijde od pohledu moudrý muž japonské národnosti (o kterém se později dozvíme, že je také básník) v obleku a začne se Patersona vyptávat na stejnojmenné město Paterson, basníky, co v něm žili a celkově na básnickou tvorbu. Při sledování této scény jsem měl husí kůži, ze začátku mi nebylo jasné proč, ale bylo to právě tou magickou, až téměř mystickou atmosférou, která na diváka z filmu dýchá. Pointa scény spočívá v tom, že Paterson nepřizná, že je basník, ačkoliv onomu "záhadnému" Japonci je jasné, že basníkem je, a tak mu před odchodem věnuje prázný notes. Místy vám to může připomínat scénu z Forresta Gumpa, kdy si hrdina povídá s ženou při čekání na autobus.

Paterson je dobře zpracovaný dojemný příběh, mapující stereotypní život řidiče autobusu, který vás buď bude nudit nebo nadchne až k slzám.

Hodnocení: 80%