Recenze filmu Krajina ve stínu

Komentáře a recenze 23

Chrustyn

43 483 bodů •29. 12. 2020

4

Bohdan Sláma je pro mě asi poslední slušný český režisér, ale tentokrát si vybral látku, která šla mimo mě. Krajina ve stínu je sice komorním, ale ve výsledku dost rozmáchlým vyprávěním o osudech jedné vsi v předválečné a poválečné době. Technicky je film bezchybný a černobílá kamera dostatečně působivá, ale pro diváka nebyla rušivá. Bohužel vyprávění a hlavně jeho tempo je tak utahané, že film občas jako by stál a nikam nesměřoval, stejně jako osudy jednotlivých obyvatel. Nedá se to nazvat špatným filmem, jen to je přesně ten typ filmu, který sedne minimu a většinu mine. Jsem v té většině a od Slámy mě to dost mrzí.

Pete69

31 824 bodů •14. 3. 2021

7

Dobrá práce. Nicméně film je rozdělen na dvě části, jedna předválečná a válečná, kde se toho tolik neděje a hrůzy 2. světové války jsou mírně ošizené. Druhá polovina filmu odehrávající se na konci války až po nástup komunistů je zato vzata do detailu a ukazuje naplno hrůzy spojené s odsunem Němců a pomsty českého obyvatelstva. O politické korektnosti ať si udělá každý divák svůj názor. Co se týče příběhu, chybí mi tam jeden hlavní stěžení příběh, i když film svou sílu má, zabývá se okrajově životy mnoha lidí v pohraniční vesnici. Atmosféra realistická, pěkná klidná kamera, silné momenty.. pěkná podívaná - 70%.

xxmartinxx

22 499 bodů •31. 8. 2020

4

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace?

hanys_

18 781 bodů •21. 1. 2023

6

Lidi převlékali kabáty vždycky. Předválečná, válečná a poválečná léta v jedné pohraniční vesničce. Těšil jsem se dost, ale už v půlce mi bylo jasné, že si Sláma ukousl příliš velké sousto. Takže žádná dobová freska, o které se bude mluvit roky. Jen film, který nedělá tuzemské kinematografii ostudu. Ale ambice tady tuším byly větší. 6/10

filmfanouch6

12 644 bodů •9. 9. 2020

6

Bohdan Sláma patří mezi aktuálně asi nejznámější české filmaře, kterému se zároveň s jeho filmy podařilo dostat i na světové festivaly jako Sundance, Filmový festival v San Sebastiánu či Filmový festival v Benátkách. Jeho filmy se poté vždy vyznačovali základní faktory: Za 1) Bohdan Sláma točil menší filmy a dal by se víceméně prohlásit za nezávislého filmaře. Za 2) vždy se ve svých filmech jako Štěstí, Venkovský učitel nebo Čtyři slunce snažil vyjádřit se k nějakým sociálním problémům současné doby a především za 3) Vždy si ke svým filmům psal scénář. Krajina ve stínu tedy pro Bohdána Slámu a jeho tvorbu představuje v podstatě velký skok. Hned na začátek si dovolím tak tvrdit, že cesta k realizaci filmu je i dost možná zajímavější než výsledný film samotný. Scenárista Krajiny ve stínu Ivan Arsenjev pracuje s Bohdanem Slámou na nespecifikovaném filmu, který dle Arsenjeva stále nějak ne a ne dojít k realizaci. Tou samou kdy se Slámou pracoval na onom zmíněném filmu také Arsenjev napsal scénář ke Krajině ke stínu, přičemž ohledně rešerší kolem skutečných událostí, kterými byl film inspirován si dal extrémně záležet. Nicméně Krajině ve stínu odpadl režisér a v tu samou chvíli se díky Arsenjevovi k režii filmu dostal právě Sláma. A právě zde začíná shrnutí několika zásadních faktorů ohledně toho jak následná realizace proběhla. Krajina ve stínu je dle Arsenjevova vyprávění o pozadí vzniku dokonalou ukázkou toho jak snadné je mít nějakou scenáristickou vizi, která ale následně prostě nedojde plné realizace jednoduše proto, že se kvůli malým financím musel scénář hodně seškrtávat, takže tučnější scénář musel být zásadně osekán a to samo o sobě velmi ovlivnilo výslednou podobu celého filmu. Zároveň se film točil na filmovou surovinu, které si ale opět filmaři nemohli dovolit mnoho a tak se každý záběr musel jet maximálně dvakrát. A i když máte na palubě zkušeného režiséra, stejně tak zkušené ostatní důležité pracovníky u audiovizuálního díla a zároveň talentované herce tak maximálně 2 pokusy jsou zabijáckou hranicí i pro takové profesionály. Ten film to prostě už při realizaci neměl jednoduché a i proto není jednoduché mu jeho chyby vyčítat, protože potenciál na něco světoborného tam prostě byl a už samotná z vyprávění očividná iniciativní snaha scenáristy Arsenjeva prostě zamrzí při pohledu na výslednou podobu, která rozhodně není špatná, k dokonalosti má ale určitě daleko. Krajina ve stínu je určitě vizuálně krásná filmařina a i když Slamův dvorní kameraman Diviš Marek pro mně není takovým vrcholným kameramanem české filmové tvorby jako třeba Vladimír Smutný nebo Jaromír Šofr tak mám už od Čtyř sluncí (můj první Sláma, které jinak zas tak moc nemusím) pro jeho kameru tak trochu slabost. Arsenjev říkal, že si už při psaní scénáře vysnil černobílý obraz a po zhlédnutí už si nedokážu Krajinu ve stínu představit jiných v barvách. Tak trochu hloupé komentáře ohledně toho, že se jinak Krajina ve stínu veze na úspěchu Nabarveného ptáčete jsou jinak zásadně mimo, protože tyto projekty vznikali nejenom paralelně ale i obsahově jsou si velmi odlišné. Seškrtání několik pasáží ve scénáři si ale vysvětluji veškerá ta podivná dramaturgická rozhodnutí a zároveň tak trochu zvláštní charakterní vývoje, kterých je film plný. Pro Slámu je tahle první víceméně větší produkce pravděpodobně přípravou na jeho Švejka a Krajina ve stínu rozhodně nestrádá tím, že by neměla za zády nějakou silnou ruku. Bohužel je ale poznat, že se tak trochu jelo max na druhou dobrou a některé záběry tak skutečně vznikali víceméně na koleni. A pak jsou tu právě ty problémy se scénářem. Arsenjev dle svých slov strávil realizací scénáře zhruba 6-8 měsíců a mluvil i s pamětníky, kteří události ve filmu stihli zažít nebo je znají z vyprávění. Především to co se dělo po konci 2. světové války film zobrazuje velmi brutálně a především realisticky a i když se tomu dá těžko uvěřit, tak film si nic takového necucá z prstu a velmi lehce se tak nad tímhle faktem udělá fyzicky nevolno stejně jako když si po zhlédnutí Schindlerova seznamu nebo Lidic uvědomí, že vlastně viděl skutečně zahrané zpracování něčeho co se stalo a nevinní lidé umírali nebo přišli o hodně. Vzhledem k tomu, že má film ale zhruba asi 12 různých důležitých postav a každá z nich střídá své charakterní postoje jako ponožky (od dobráka po svini) se vlastně k těm zásadním hrdinům hledá cesta zásadně těžko a tak když dojde na lámání chleba je přítomnost nějakých emocí opravdu nulová. Krajina ve stínu je plná talentovaných herců, kteří zde podávají velmi dobré výkony. Je tu vždycky fajn Stanislav Majer, strašně super a za mně pořád tak trochu nedoceněná Petra Špalková, super Pavel Nový, jeden z nejlepších mladších českých herců Jiří Černý, sympaťák Ondřej Malý nebo Cyril Drozda, který zde po seriálu Most! dostal další zajímavou a výraznou roli. Jenomže k čemu je vlastně dobrý herec, když hraje postavu, která jaksi nemá pevně daný charakter? Krajina ve stínu jako by vyloženě chtěla abych teď litoval chlapíka, který se předtím choval jako svině. Nebo naopak abych teď vnímal jako svini někoho koho mi ještě reálně před půl hodinou bylo líto. Ideálním příkladem je postava Barbory Polákové, která je během první poloviny představena jako nacista, která se vyspí s každým nacistou a po konci 2. světové války nám jí má být najednou vlastně líto. Mezi postavami se strašně přeskakuje a i proto se dá vlastně těžko říct kdo je hlavní hrdina (dle všeho by to měla být hlavní manželská dvojice, jenže ve finále se s nimi vlastně skutečně zase tolik času netráví). A pak je tu ona snaha vyvolat to, že vlastně všichni ještě nedávno byli přátelé a teď si jdou navzájem po krku. Je to strašně zajímavá zápletka a dalo by se z ní vystavět něco strašně skvělýho.... jenže to prostě nefunguje. Tohle se Krajině ve stínu bohužel nedaří tak skvěle jako třeba ve Všech dobrých rodácích. Nikdy jsem neměl pocit, že by skutečně mezi nějakými postavami bylo nějaké pevné přátelství. Mezi jednotlivými roky v období 1938-1952 se jinak skáče především v první půlce možná až příliš rychle ale opět jde dle Arsenjeva především o problém v tom zkrácení. A já bych mu na tomhle místě věřil, protože ten chlapík si nejen očividně dal opravdu práci s rešeršemi a vším možným, ale Krajina ve stínu má skutečně něco jako silné podklady pro silný příběh. Jenomže je tu právě problém v tom zkrácení, což je podle mně vidět i na několika nedořešených tématech, které by se vlastně jakoby vytratili. Taková naznačená manželská krize či rozepře mezi víceméně hlavní hrdinkou a její švagrovou z celého vyprávění zmizí jakoby nic. Osobně mám pocit, že kdyby Krajina ve stínu byla takovou 8-dílnou minisérií pro Českou televizi nebo třeba klidně HBO tak by to vlastně prospělo. Arsenjev by dostal více časového prostoru a dost možná by jednotlivé epizody o délce 1 hodiny fungovali lépe než tahle téměř dvě hodiny a půl dlouhá verze, která vlastně pořádný dech chytne až v druhé polovině a pořád jí k dokonalosti chybí daleko. Oceňuji ale fakt, že se točilo s kamerou beze zvuku a veškerý zvuk se tak dodělával postsynchronem. A právě ten na který jsem v poslední době obzvláště citlivý mi u Krajiny ve stínu přišel celkem dobrý i přesto, že jsem si pár ujetí přece jen všiml. Krajina ve stínu bude paradoxně pořád jedním z nejlepších českých filmů tohoto roku i přesto, že dokonalá rozhodně není. Bylo tam ale minimálně slušně nakročeno a ten film má zcela očividné a jasné audiovizuální kvality. Příští film Bohdana Slámy bych ale radši viděl v podobě návratu ke kořenům než aby reálně došlo na další trochu větší projekt podobný Krajině ve stínu. Ale uvidíme jak to dopadne s tím Švejkem. Krajina ve stínu není skvělá, ale není ani vyloženě špatná. I to občas může bohatě stačit.....

Klajnik

8 955 bodů •24. 3. 2023

5

OBSAH: Společnost, jež nemá jednotnou identitu, snadněji podléhá rozkolům a snadněji se tříští její integrita. Film vypráví o pohraniční vesnici, která v jednotlivých dobách spadala pod Rakousko-Uhersko, chvílemi pod Československo a chvílemi pod Německo a v těchto nejistých dobách si lidé "museli" vybrat stranu - kolaborovat nebo ohrozit sebe i svou rodinu. V tematizaci tohoto historického období a jeho vlivu na malou pohraniční vesnici je film zdařilý, ač si myslím, že potenciál je furt ještě vyšší. Byl jsem však veden k myšlenkám, jak tyto historické změny vedly u obyvatel (nejen) těchto pohraniční vesnic k podlosti a zhovadilosti (viz. Soused mi za První republiky zlomil vidle a úřady s tím nic neudělali, tak já mu to teď spočítám, prásknu ho Němcům, kteří se o něj postaraj a já si tak vezmu jeho vidle a rovnou i něco další k tomu.) Určitá doba/situace holt umožňuje nárůst podlosti a ten nárůst je o to větší, čím strašidelnější doba je a čím menší pospolitosti společnost dosahuje. Právě toto téma mě bavilo/zajímalo. K postavám jsem si však vztah nevytvořil a skrze dialogy sice tvůrci dali vědět to, co potřebovali pro chápání příběhu, ale nijak zvlášť ve mě nerezonovaly. FORMA: Formálně mi to přišlo funkční, ač poněkud nudné, nevýrazné...

liborek_

7 272 bodů •21. 3. 2021

6

Krajina ve stínu předkládá poměrně rutinní interpretaci událostí let 1939-1945 v českoněmeckém pohraničí, a to v atraktivním kabátku, který má však děravou podšívku. Film dost možná naštve národovce a komunisty, ale ani toho, komu nejede hlava na děrné štítky a opustil časy elektronek, film neohromí a nijak nepodnítí k přemýšlení, protože nenabízí v podstatě nic jiného než dnes už banální pravdy (o vině, pomstě, identitě apod.). Co si počít s tím množstvím postav bez historie, bez vývoje a existujících ve vesnici, kterou cloumají "velké dějiny", aniž by byl reflektovaný lokální kontext...? To ani nejde nazvat epizodičností! Sledujeme pouhé nahodilé střípky jakéhosi velkého příběhu, jehož podstatná část je nám zatajena a v němž takřka stereotypní postavy samy o sobě nemají význam; jejich motivace jsou buď banálně triviální nebo jen povrchně načrtnuté a jejich mikropříběhy často postrádají jasnou kauzalitu (ačkoli herecké výkony patří mezi to nejlepší, co film nabízí). Záměrem možná bylo představit v hlavní roli "kolektiv" namísto konkrétní postavy, ale i kdyby tomu bylo tak, absence přesvědčivých vazeb a místního kontextu znemožňuje i toto čtení. Můžeme se kochat pěknou kamerou a věrohodnými obrazy zapadlé vesnice přelomu 30.-40. let 20. století, ale protože se skoro nehneme z místa, brzy se i toto omrzí... Film uchopil silné téma, kterému se dost lidí stále vyhýbá a mnoho jich před ním zavírá oči, či ho rovnou popírá, ale uchopil ho tak, že výsledkem je instantní zážitek.

limeta

5 206 bodů •13. 2. 2021

10

Kronika pohraniční vesnice působí dokonale autentickým dojmem. Pohledy na poklidnou náves, kde čas pomalu plyne, kostýmy a rekvizity, plejáda vesnických figurek, to všechno skládá mozaiku dokonale zapadajících kamínků, která je pevně usazena díky dobře obsazeným a uvěřitelným postavám a skvěle padnoucímu černobílému provedení. Základní schéma příběhu známe, tušíme, že se to tak opravdu mohlo stát, přesto po 135 minutách stopáže na člověka padne deka a myšlenky se stále vracejí k tomu, jak dějiny zasáhnou do osudů lidí malé vísky.

marie-kolarova

2 920 bodů •14. 9. 2020

7

Příliš rozmáchlé dějově i množstvím postav, což oslabuje sílu výpovědi. Není žádným objevem zjištění, že největšími mstiteli po válce byli ti, kdo měli sami máslo na hlavě. Naopak k mírnost vyzývali ti, kteří za Němců riskovali třeba i vlastní život. Také to, že oběti pomsty často nebyli ty největší svině, ale docela slušní lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že měli německy znějící jméno, anebo ani to ne, není zase nijak dramatickým překvapením. Přesto se i na tom dá vystavět silný příběh. K tomu by bylo ale zapotřebí ubrat z počtu postav a děj vystavět jinak, než do kapitol oddělených letopočty. Přesto je to zajímavý počin. Samotný příběh vyznívá realisticky, a skutečně se drží historických událostí. Jen v divákovi nerezonuje síla toho svinstva, což je škoda. Zůstává u informativního sdělení. Herecké výkony a kamera na úrovni, jen některé záporné postavy jsou na hraně karikatury.

Marchikt

1 585 bodů •20. 3. 2021

4

Pocit, že sleduji něco, co není úplně pro mě, zůstal až do konce. Ve své podstatě zajímavý příběh je vyprávěn ve stopáži 2 hodin, což je na dané téma opravdu moc. Navíc si myslím, že by nebyl zas takový problém něco vystřihnout. Černobílý filtr mi nevadil, ale ani nenadchl. Herci byli fajn a zejména mě bavil Cyril Drozda a Tomáš Jeřábek. Práce s kamerou byla také moc pěkná. Hlavní myšlenka filmu – lidé jsou kokoti.