Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.
Zapálené debaty o nejotřesnějších snímcích končí ve stejných slepých uličkách jako pře o těch nejlepších. Každý máme trochu jiná kritéria a shodnout se na tom, jaké (ne)kvality jsou skutečně zásadní, bývá často neřešitelné. Proto může být zajímavé poslechnout si pohled zvenčí – tedy od někoho (či spíše něčeho), kdo k těmto otázkám přistupuje co nejméně subjektivně.
Kariéru Nicolase Cage obestírají legendy, memy a do jisté míry i posměšky nad výběrem některých rolí. Jestliže jeho profesní dráhu postihl symbolický i praktický bod obratu, muselo k tomu dojít roku 2006 po uvedení nechvalně proslulého Rituálu (The Wicker Man). Skvěle obsazený remake klasického stejnojmenného hororu z roku 1973 pomyslně zradil temnou a šokující auru originálu, když zapojil bizarní černohumorné prvky a Nicolase Cage nechal přehrávat stylem, jehož se v následné dekádě zbavoval horko těžko. Režisér Neil LaBute po letech zavzpomínal, že teatrálnost filmu vycházela zejména z kolize několika zamýšlených přístupů.
Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.
Uplynuly dvě dekády od premiéry nejlepšího nejhoršího filmu všech dob. The Room Tommyho Wiseaua se musí zažít. Jeho řemeslná i vypravěčská nezvládnutost nejde docenit v textu ani Youtube sestřihu. Smršť hlášek a vtipných situací, jež byly zprvu myšleny smrtelně vážně, je neodolatelná. Zároveň se jedná o snímek, který v sobě má kus jedinečné syrovosti a autenticity právě proto, že jeho tvůrce je zcela neschopný námi manipulovat.
Dvacet let po premiéře kmotra pokleslé kinematografie, kultovního vztahového dramatu The Room (Pokoj), se původem polský režisér, scenárista, herec, obchodník a velký narcis Tommy Wiseau vrací za i před kamery v novém celovečeráku. Je jím smrtonosná černá komedie Big Shark, která dle čerstvě zveřejněné upoutávky dostává svému názvu i pověsti netradičního tvůrce. Na New Orleans se přižene obrovský krvelačný žralok, s nímž si bude vědět rady jen trojice hasičů. Pokud jste toužili vidět mix The Room a Žraločího tornáda, čeká vás filmový svátek.
Některé filmy jsou tak mizerné, až jsou geniální. Přesně takový kousek dokázal v roce 2003 přivést na svět Tommy Wiseau, když natočil dnes již legendární The Room. Režie, střih, herecké výkony, nic z toho ve filmu nefunguje. A je ohromná legrace to sledovat.
Někdy má člověk chuť zhlédnout film o dualitě lidského údělu a metafyzické hodnotě alegorických juxtapozic. No a jindy chce vidět něco o tom, jak rozcapené Američany honí po národním parku zfetovaný medvěd a trhá je na kusy. Nabídnout silný zážitek v obojím je umění. Svým způsobem.
Michael Flatley, tanečník známý díky show jako Riverdance nebo Lord of the Dance, se ve filmových kruzích možná brzy stane následovníkem legendárního packala Tommyho Wiseaua. Roku 2018 totiž napsal, produkoval, natočil a ztvárnil hlavní roli ve špionážním thrilleru Blackbird, který po festivalové premiéře záhadně zmizel z povrchu zemského a do kin se podívá až letos v září. Tedy v době, kdy jej dohnal kultovní status a pověst výjimečně špatného filmu.
Britská nová vlna i přehled filmového braku. Tradiční uherskohradišťská Filmovka (letošní ročník bude uzavřen zítra 4. srpna) nasytila fanoušky a fanynky vysokého i nízkého přístupu ke kinematografii.
Přestože se méně nadaným a občas i respektovaným tvůrcům často povede natočit skrz naskrz špatný film, který kritici ve své době odstřelí, neznamená to, že daný produkt upadne v zapomnění. Naopak, řada snímků vyloženě pochybných a úsměvných kvalit si získala specifickou pověst 'tak špatný, až dobrý' a pro jistý okruh fanoušků se stala kultovní záležitostí. Pojďme si 20 takových filmů představit.
Darth Vader je jedním z nejikoničtějších padouchů ve filmové historii. Jde z něho strach a budí respekt. Za to vděčí krom svých schopností i svému charismatickému hlasu, evokujícímu plicní sanatorium pro mafiánské bossy. Dokázali byste si ale představit, kdyby měl hlas Donalda Trumpa nebo Nicolase Cage?