65%
Moderní nepřímé zpracování románu Émila Zoly zasazuje do venkovského sídla dusnou rodinnou šarádu, již dominuje křehká dědička a manipulativní doktor. Retrospektivní vyprávění přiživuje v úvodu nastolenou záhadu a zatajuje objektivní motivace, které se při závěrečném akčnějším zúčtování vyloží na stůl poněkud neurvale a nelogicky s ohledem na chování postav. Přesto se jedná o kvalitní žánrovku s velmi dobrým obsazením a slušnou režií.
Uvězněna ve vlastním těle
